Upozornění!
Položka novinek, kterou si prohlížíte, je ve starém formátu webové stránky. V některých verzích prohlížečů se mohou vyskytnout problémy s jejím zobrazením.

Zavřít

Oběť okolností: Jak si Japonsko pořídilo tank Tiger

Co se válčení týče, vývoj Japonska jakožto ostrovní země se zaměřoval na vzdušné a námořní síly. Armádní síly rozhodně nebyly slabé, v porovnání s evropským kontinentem zvyklým válčit na souši však rozhodně zaostávaly.

Toto bylo evidentní už jen z pohledu na japonská obrněná vozidla. Dokonce i nejpokročilejší sériově vyráběný japonský tank Type 97 ShinHoTo Chi-Ha - byl slabý v porovnání se sovětskou T-34, německým Pz.Kpfw IV nebo americkým Shermanem. Těžké tanky nebyly japonskou armádou používány vůbec.

 

Impérium je v nebezpečí

Nízká kvalita japonských tanků nebyla dána špatným rozhodováním armádních velitelů. Hlavním bojištěm Japonska byly ostrovy Pacifiku. Veškeré doplňkové vybavení muselo být transportováno po moři, což nevyhnutelně vedlo k omezení váhy nákladu. Terén ostrovů rovněž nebyl zrovna přívětivý pro užívání těžkých vozidel. Výzbroj Číny, hlavního japonského rivala, byla mizerná a bojové schopnosti japonských vozidel byly v porovnání s těmi čínskými více než dostačující.

 

Německý propagandistický obrázek zobrazující japonské důstojníky ovládající tank Tiger. Fotogorafie z knihy, Německé tanky Tiger,od T. Jentze a H. Doyla

7. prosince 1941 napadlo Japonsko USA. Tyto události vedly k úspěšnému tažení japonské císařské armády v oblasti ostrovů Pacifiku. Japonci zahájili invazi na Filipíny, několik ostrovů v Oceánii a části Nové Guinei. Ke zklidnění situace musely spojenecké síly investovat obrovské množství času a sil, pokud vůbec někdy chtěly situaci zvrátit.

Během své vlády nad pacifickým regionem vytvořili Japonci obranný perimetr v němž ostrovy hrály roli pevností. Následně začali Američané s ofenzívou. V červnu 1942 ztratilo Japonsko čtyři letadlové lodě během bitvy u Midway. Bitva o Guadalcanal, která trvala šest měsíců a v únoru 1943 skončila americkým vítězstvím, zbavila Japonsko jejich strategické výhody. Obranný perimetr se začal rozpadat pod útoky Američanů, kteří se Japonsku přibližovali ostrov po ostrovu.

Tato situace vedla japonské velitele k myšlence o nebezpečí americké invaze. Aby Japonsko bylo schopné odolat americkým útokům, potřebovalo těžké tanky a jejich vlastní projekty byly sotva ve fázi návrhů. Nemčtí spojenci se však tou dobou chlubili zcela novým mocným tankem - Pz.Kpfw. VI Tiger.

 

Náklad bez vyhlídek

Japonská letadlová ponorka, projekt I-400. Plán byl použít toto plavidlo k transportu tanku Tiger přes oceán.

Německo odpovědělo na žádost svých spojenců Osy. Hiroshi Oshima, japonský ambasador, byl pozván k návštěvě Kummersdorské továrny a byla mu ukázána produkce tanků Tiger na Henschelských výrobních linkách - můžeme říci, že ambasador byl s produktem podrobně seznámen. Výrobkem byl velmi nadšený a proto vstoupil do vyjednávání s německým ministerstvem zbrojení.

V roce 1943 obdrželo Japonsko dvě kopie technické dokumentace. K ceně za nákup tanků však byla vznesena otázka, neboť cena Tigera se v roce 1943 pohybovala kolem 300 000 říšských marek, ale ministerstvo zbrojení a Henschel požadovali 645 000 říšských marek. Cena to byla vskutku závratná, to ovšem neznamená, že se Německo snažilo pouze vysávat své zámořské spojence. Zaprvé, tank by byl již zásoben municí, rádiem a optikou. Zadruhé, Němci byli připraveni tank rozložit a zabalit, před jeho transportem do Japonska. Do částky byla také podle všeho započítána cena technické dokumentace.

Jaký byl důvod rozkládání tanku? Samotný obchod nepředstavoval žádné potíže, ty přišly až s expedicí. Možnost transportu klasickou lodí nepřicházela v úvahu, neboť spojenecké síly již vládly středozemnímu moři a Atlantiku. Podvodní přeprava se tak stala jedinou alternativou - i ta však nebyla úplně optimální, neboť neexistovalo příliš plavidel, která by mohla unést 30 tun těžkou korbu. Ponorné letadlové lodě, které měly potřebné charakteristiky ještě nebyly hotovy a Tiger tak měl velkou šanci, že by se po cestě objevila nějaká překážka. Podle nejoptimističtějších odhadů by mohl kupec počítat s dodáním kolem prosince roku 1944.

Tank byl každopádně poslán do Bordeauxského přístavu. V únoru roku 1944 Japonsko zaplatilo za objednávku a oficiálně se stalo majitelem tanku Tiger, který však stále zůstával jen přerostlým těžítkem. V létě roku 1944 se spojenci vylodili v Normandii a začali s tažením na Německo.

Po rozhodnutí nejvyššího velení německé armády ze dne 21. září 1944 byl japonský Tiger pronajat (nebo podle jiných zdrojů vyplacen z japonského vlastnictví) a poslán na frontu. A tak končí příběh příběh Tigeru, který měl vidět Japonsko a nakonec skončil ztracený někde na Západní frontě.


Nezapomeňte, že si tento tank již můžete pořídit v Prémiovém obchodě!

NAVŠTÍVIT PRÉMIOVÝ OBCHOD

 

Zdroje:

  • “Těžký tank Tiger. Smrtící zbraň Říše“, napsal Mikhail Baryatinskiy
  • „Německé tanky Tiger“, napsal Thomas L. Jentz & L. Doyle
Zavřít