Velitelé!

Všichni jsme si zvykli vídat naše tanky v akci na frontové linii, jak často je ale vidíme v době nečinnosti? S Mikem Haytonem z Tankového muzea jsme si povídali o jeho zkušenostech manažera dílny, jež tyto ikonické stroje restauruje, a o podrobnostech údržby těchto ocelových kolosů.

Zdravíme, Mikeu Haytone. Můžeš nám popsat svou úlohu a čemu se každodenně běžně věnuješ?

V Tankovém muzeu pracuji jako manažer dílny/restaurování. Se mými zkušenostmi a znalostmi můžu dílně radit, kdykoliv je to potřeba. Stále jsem úzce spjat s tankem Tiger 131 a výstavními akcemi, jako je například Tankfest nebo Den Tigera.

Jaké zázemí mají členové týmu? Jsou v restaurátorském oddělení specializované úlohy?

Tým je rozdělen na dvě skupiny – jedna skupina se zaměřuje na historická vozidla a druhá skupina se stará o každodenní chod ukázkových vozidel. Polovina týmu jsou původní dobrovolníci muzea a většinou jsou to mechanici nebo vojáci.

Během let získali ohromné znalosti o určitých vozidlech. Buzz toho například toho ví hodně o tancích Sherman a ve filmu Fury tank Sherman i řídil. Máme také dva učně – jeden dělá hlavně na soustruhu, druhý pracuje na většině vozidel, aby získal zkušenosti.

„Žádný z těchto starých tanků samozřejmě neměl počítač – všechno jsou to šrouby a matice a spousta nadávání!“

Co tě na tancích tolik přitahuje? V čem pro tebe spočívá jejich půvab?

Táta mě do Tankového muzea často vozil, takže jsem v mládí s tanky strávil hodně času. Tady jsem se do nich zamiloval, pobláznila mě ale také pásová vozidla. Někteří lidé mají rádi letadla, auta – já mám rád tanky. Takže jsem začal ještě jako teenager.

A jak roky ubíhaly, pořídil jsem si vlastní tank – obrněný transportér FV432. Jezdil jsem s ním na veřejných cestách. Tam, kde jsme žili, byl dobře známý a my se skvěle bavili. Později jsem dostal šanci pracovat pro muzeum. V té době jsem měl vlastní firmu, byla to ale příliš velká příležitost na to, abych ji mohl odmítnout.

„Každý tank voní po svém. Už jsem tu tak dlouho, že kdyby mi někdo zavázal oči a posadil mě do náhodného tanku, mohl bych vám říct, z jaké země pochází.“

Jakou radu bys dal mladým lidem nebo začínajícím tankovým nadšencům, kteří by chtěli dělat tvoji práci?

Hlavní je to, jestli máte cit pro mechaniku nebo vás mechanika zajímá. Pro práci na těchto starých vozidlech nepotřebujete vysokoškolský titul, pokud vás zajímá vůně tanku a jste zvyklí na to, že se uvnitř budete bouchat do hlavy a tak. To je potvrzené našimi učni – přišli a velice se jim daří.

Je tady nějaký tank, na kterém je práce lehčí nebo naopak těžší?

Práce na všech tancích je do určité míry výzvou – protože v podstatě vtěsnáváte velké motory do malých prostorů. V 60. a 70. letech se design tanků mnohem víc promýšlel. Obrněný transportér FV432 měl například motor jako „balík“, což znamenalo, že jste odšroubovali zhruba čtyři šrouby a pár dalších věcí a celý balík jste zdvihli. Motor, převodovka, chladiče – vše je v tomto velkém rámu a vy jej můžete vyndat z tanku, položit na zem, připojit všechny nezbytnosti a celá věc může být v chodu vně tanku. Jak šel čas, design tanků vše zjednodušil a tak se nadále pokračovalo.

Na zadní část motoru amerického tanku M60 připevnili dokonce válce. Mohli jste s motorem zezadu z tanku vyjet, položit jej na zem a nastartovat ho. U nových tanků Leopard lze balík vyjmout snadno, jsou ale mnohem techničtější.

Máš raději historická nebo ukázková vozidla?

Snažím se být nezaujatý, ale oblíbenost přichází s tím, jak snadné jsou práce na vozidle. V současnosti máme problémy s naším tankem Churchill. Je těžké na něm pracovat – na mechanice motoru. Nemůžete si pomoct, srovnáváte ho s tankem Panzer III, kde jste mohli motor vyndat raz dva. Práce na německých tancích se zdají jednodušší, jsou ale mnohem techničtější a hůře pochopitelné, zejména Tiger.

„Je to jako velká stavebnice Meccano – velmi dobře promyšlená a navržená.“

Jsou práce na tanku Tiger 131 těmi nejobtížnějšími?

Podle mých zkušeností ano. Je to naše hlavní atrakce. A od té doby, co jsem za něj od roku 2004 zodpovědný, vždy fungoval na 100 %. Nyní s ním pracujeme o něco méně, udržet jej v chodu je však nikdy nekončící námaha. Spousta věcí nám způsobila bolesti hlavy, hledali jsme duši stroje a tak dále, ale podařilo se nám to. A na to jsem celkem hrdý.

To samé platí pro Panzer III – to jsou dva tanky, se kterými strávím nejvíc času, protože jsou pro návštěvníky největšími lákadly. Panzer III je opět 100% spolehlivý – nikdy jsme ho nemuseli odtáhnout.

Jak často projíždíte vystavené tanky v muzeu? A jaké problémy nastávají, když tank jen tak měsíce nečinně stojí?

Muzeum má sbírku rozdělenou do dvou částí – na historickou část a dynamickou část. Dynamická část obsahuje tanky, se kterými během léta jezdíme nebo je denně používáme.

Zhruba třetina tanků v naší sbírce funguje. Další třetina by fungovala, kdyby se tankům věnoval nějaký čas a úsilí. Práce na další třetině by byly příliš nákladné. Snažíme se během akce dokola využívat omezený počet stejných tanků, protože se jedná právě o ty, které nejlépe fungují.

To samé platí pro historickou část. Je tu zhruba 20–25 vozidel, která pravidelně jednou za pár měsíců projíždíme, kvůli filmu nebo výstavě, jako je Den Tigera nebo Tankfest. Hlavní bojový tank Chieftain je používán nebo funguje téměř každý den. Na některých tancích jsou pneumatiky nebo části původní – 70 nebo 80 let staré – takže jsem radši, když se s nimi jezdí co nejméně. Panují také obecné obavy o nájezd pásů.

„Máme celkem přísný režim na co největší možné omezení projížděk historických tanků, muzeum ale musí také přežít.“

Na druhou stranu musíte s tanky jezdit, abyste se ujistili, že se „nezaseknou“?

Ano. Tiger je například vystaven dvakrát do roka. Mezitím musíme startovat motor, vycouváme z hangáru, tank připravíme, zahřejeme a pak jej zase zaparkujeme zpátky. Stále šlape jako hodinky.

Jakým nebezpečím čelíte při restaurování? Nějaké strašidelné příběhy?

Dvě z hlavních nebezpečí pro muzeum jsou azbest a tritium – odrazivé materiály na nástrojích, díky kterým je vidíte i v noci. Některá z vozidel v muzeu musela být zapečetěna, takže už nebezpečí pro nikoho nepředstavují. Je to něco, na co vždy dbáme, a prošli jsme mnoha školeními, abychom se postarali o to, že víme, jak s těmito látkami a nástroji zacházet.

Jednou jsme kvůli výstavě pracovali na tanku Tiger. Řidič vycouval a tank zastavil. Někdo zapomněl pustit palivo. Palivo jsme zapnuli, řidič stiskl tlačítko a uvnitř tanku došlo k obrovskému záblesku a vyvalila se spousta kouře. Řidič vyskočil průlezem za zhruba dvě vteřiny. Ukázalo se, že se uvolnil kabel uzemnění korby a že přeskočila jiskra. Celý tank byl bez elektřiny. Za deset minut mělo tento tank vidět pět tisíc lidí, takže jsme museli poprvé použít setrvačný startér.

Jaký význam mají podle tebe Tankové muzeum a zrestaurovaná vozidla pro návštěvníky?

Myslím, že zvlášť malé děti musí vidět to, co jejich dědečkové a pradědečkové za války dělali.

„Často se o tom mluví nebo se to učí ve škole, ale myslím, že muzeum je skvělé místo, kde můžeme lidi vrátit zpátky na zem. Videa a příběhy tankistů a posádek o tom, čím si prošli, co jedli atd., jsou skvělé v tom, jak zprávu sdělují.“

A další věc – kdo by se nechtěl posadit v jednom z těch kolosů, které na tebe střílí skvělým velkým dělem? Takže v tomto ohledu to je, myslím, skvělé místo.

Jaké jsou kroky při restaurování tanku?

Pokud tank příliš dlouho stál, musíme projít hned několik fází. Pokud byl dříve používán, zkontrolujeme olej, vodu a tak podobně. Pokud stál několik měsíců, musí se toho udělat víc. Musíme se například ujistit, že kolíky spojující pásy drží na místě, musíme zkontrolovat napnutí pásů, pneumatiky, kola, ozubená kola a jakékoliv opotřebení a průsaky.

„Pokud bylo vozidlo uloženo dva nebo tři roky, je to mnohem víc práce. Nejspíš se vyndá motor a provedou se hlubší práce s kamerami uvnitř motoru a podobně.“

Jak priorizujete jeden projekt před jiným? Je to tak jednoduché jako cena a omezení rozpočtu?

Hlavním faktorem jsou zásoby a nároky. Hlavní bitevní tank Chieftain je například vybaven styčnými ploškami pásů. Ty, když se opotřebí, není čím nahradit. To samé platí pro Challenger I.

Zjistili jsme také, že pro práci na prvních verzích tanků Challenger a Chieftain není snadné sehnat elektrikáře. Elektronika těchto tanků je strašlivá. Pokud bychom měli víc náhradních pásů a motorů, jezdili bychom s nimi častěji. Naštěstí jsme pro Chieftain dostali náhradní díly, tam ale zase začíná problém s nejmodernější údržbou, protože díly už nejsou dostupné.

„Je to otázka vyvážení. Nic nesmí vypadat nudně. Musíme lidi přitáhnout skvělými přehlídkami vozidel. Pro některé tanky nedostatek dílů nepanuje. Z cen na trhu ale dokážete určit, jak vzácnými se tyto díly staly.“

Je to výzva hledat součástky do starých tanků?

Měli jsme štěstí. Díly někdy dostaneme darem od světových vlád. Dostali jsme vysloužilé tanky a součástky do vozidel, která vyšla ze služby, a byla jich spousta. Během karantény jsme dostali dva plné tahače s návěsy plnými dílů, díky kterým udržujeme náš vozový park v chodu.

Je tvůj tým zodpovědný za natírání vozidel? Pokud ano, můžeš rozvést, co obnáší natření tanku?

Ano. Během let jsem provedl mnoho restaurací a restauroval klasická auta a vždy jsem se hodně snažil, abych zajistil správné barvy. Natření tanku špatnými barvami je neodpustitelné. Jsem hrdý, že tanky, které jsem natřel, jsou historicky přesné.

Tři hlavní výrobci – Amerika, Británie a Německo – mají velice odlišné způsoby natírání. Němci používají barvy RAL – i když mají různé odstíny podle toho, kde byly vyrobeny (protože jsou i jiní výrobci), pokud víte, že to je například RAL 7, máte jistotu, že to vždy bude tahle barva. Je celkem snadné mít německé tanky ve správných barvách a ty barvy se i dnes používají na auta. Britské tanky byly natřeny například „světle slámově žlutou“. Manuály tanku obsahovaly barvu, ale ne nezbytně kódy. Obecně jsou britské tanky „světle slámově žluté“ nebo „tmavě zelené“. Americké tanky používají olivově zelenou a také další, které je celkem snadné sehnat. Naštěstí nemají oproti tankům ostatních národů tak širokou škálu barev.

„Jsme nejspíš špičkou v natírání obrněných vozidel.“

Na jednom konci spektra máme tank Renault z 1. světové války. Do Lincolnovy univerzity jsme poslali několik vzorků a oni nám poslali zpět vzorec pro namíchání barvy. Takže jsme ji namíchali, vyrobili a tank natřeli přesně tak, jak vypadal v 1. světové válce.

Panzer III je natřen barvou zvanou „Med“ – které říkáme RAL barva, německý kód barev – a je to naprosto přesné. Zatímco tank Panther je v barvách z konce války, kdy německé armádě došla barva a měla jen základovou barvu.

Tank Panther jsme před několika lety natřeli a na Tankfestu ho ukryli mezi několik stromů. 50 % lidí, kteří kolem něj prošli, si tanku nevšimlo. Návštěvníci později tvrdili, že tank Panther neviděli, navzdory tomu, že prošli několik stop nebo metrů od něj. Je celkem uspokojující „rozbít“ barvami tvar tanku tak, že ho lidé nevidí.

Jaký jeden vysněný tank bys chtěl mít v dílně?

Bez pochyby britský Crusader. Ten je na mém seznamu přání už dlouho. Má jeden z vůbec nejkrásněji znějících motorů. To by byl tank, na kterém bych miloval pracovat, zvlášť když je jich na světě tak málo.

Jak obvykle financujete restaurační projekty?

Finance přicházejí z různých zdrojů. Když byl například restaurován tank Tiger 131, obdrželi jsme loterijní fondy a grant z fondu Prism, včetně 30 000 liber na novou převodovku. Získali jsme také zásadní dary od jednotlivých dárců a organizací.

Máš hodně šancí s tanky jezdit?

To jsem dělal dřív. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl ve Švédsku řídit tanky. Řídil jsem tank Tiger, ale jen na krátké vzdálenosti. Dřív jsme měli jen tři řidiče, a protože většinu tanků řídí dobrovolníci, chtěl jsem, aby získali co nejvíce zkušeností. Tiger není tank, ve kterém můžete vyjet a cvičit. Jede se s ním jen ven, na přehlídku a pak zase zpátky.

Nějaké poslední myšlenky nebo komentáře?

Je důležité si pamatovat dávat vše do správného kontextu. Někteří lidé nechtějí jít do muzea, pokud je plné strojů na zabíjení. To je, ale to není smyslem muzea. Tank Tiger byl postaven, aby zabíjel lidi. Ale ten tank je tak skvěle sestrojený, že se ho z dílenského úhlu pohledu nemůžu nabažit.

Měl jsem to privilegium jet do Londýna a pracovat na tanku Mark IV z dob 1. světové války. To je panečku stroj. A přináší silné příběhy.

„Když sedíš uvnitř se zavřenými dveřmi a mezi tebou a dalším člověkem je motor a jsou tu jiskry a všude kape benzín, přemýšlíš o lidech, kteří v těchto tancích jeli do války."

Deníky tankové dílny

Máte chuť na další příběhy a exkluzivní pohledy do zákulisí? Máte štěstí! Tankové muzeum má 17dílný seriál na YouTube , který pokrývá vše od natírání tanků a opravování vraků po předvádění konkrétních vozidel. Seznam dílů se neustále rozšiřuje, takže nastartujte a ponořte se hluboko do dílny Tankového muzea!

Seznam dílů: Deníky tankové dílny  

Děkuji, Mikeu!
Obrovský dík Mikeovi Haytonovi a Tankovému muzeu v Bovingtonu za přístup, podporu a příležitost si popovídat o společné vášni!

Vpřed!