Inspirace za „Sváteční operací 2019“

Svátky jsou časem, kdy se setkáváme a přemýšlíme o uplynulém roce. Pro ty, kteří jsou na frontě, je tento čas roku zcela jiný. S tímto na paměti jsme se rozhodli, že „Sváteční operace 2019“ by se měla soustředit na válečné tradice, události z minulosti a na to, jak Vánoce a Nový rok slavili vojáci. Od svých počátků na provizorním fotbalovém hřišti u města Ypry v roce 1914 se období svátků stalo spíše časem složení zbraní, i když krátkodobým, než obdobím spojence proti nepříteli.

Náš historický tým tvrdě pracoval na výzkumu svátečních aktivit v době války z celého světa. Některé z nich již asi znáte, ostatní jsou zase známé méně, ale všechny jsou tak či onak důležité nebo významné pro pojem „žij a nech žít“. Níže můžete najít podrobnosti o všech událostech, které inspirovaly letošní „Sváteční operaci“:

  • Šťastný nový rok!
  • Vánoce ve Vogézy
  • Vánoční fotbal
  • Nový rok 1944
  • Vánoce v hloubce 20 metrů

Oslava poklidného Nového roku

Anatolij Fedorovič Zarva vzpomíná na oslavy Nového roku v roce 1944. 1. gardovou tankovou armádu navštívil její velitel, generál Katukov, doprovázený vojenským radou, generálem Popelem. Ti pogratulovali vojenskému personálu a vyznamenali vojáky za jejich vynikající službu v těžkých bitvách. 20. gardová motostřelecká divize, ve které Zarva sloužil, se bránila, ale situace na frontě byla toho dne celkem klidná. Vojáci si užili jedinečnou možnost oslavit poklidný Nový rok.

Čekalo na ně opravdové překvapení: byl výrazně rozšířen jídelníček. Každý dostal jako novoroční dárek tabulku čokolády, několik jablek a sklenici mléka. O mléku se nikomu ani nesnilo, protože tankisté se s ním ve válce často nesetkávali.

Brzo ráno 1. ledna, kdy němečtí vojáci ještě spali, rozkázal velitel 20. motostřelecké divize nástup, každému poblahopřál a popřál šťastný nový rok.

O něco později se Němci, kteří drželi pozice před sovětskými jednotkami, zpěvem „Kaťuši“, písně, kterou si oblíbili od úplného začátku války, k blahopřání přidali.

Vánoce ve Vogézy

"Německý důstojník Richard Schirrmann sdílí vzpomínky na rok 1915. Oblast blízko hory Bernhardstein ve Vogézy (pohoří v severovýchodní části Francie) byla obsazená německými a francouzskými jednotkami oddělenými úzkou zemí nikoho. Krajinu popsal jako „pustinu posetou rozdrcenými stromy a kořeny, zem zoranou dělostřelbou“.

Ale na Štědrý večer nepřátelé zastavili palbu.

Schirrmann vzpomíná, že když ve vesnicích ve Vogézy zněly vánoční zvony, německé a francouzské jednotky pocítily něco jako opak bojovnosti.

Přestaly bojovat a zorganizovaly něco jako hostely, opuštěné zákopy využili jako místo k vzájemné návštěvě a k výměně místního zboží za vestfálský hnědý chléb, sušenky a šunku. Důstojník říká, že v té době byli tak šťastní, že i když Vánoce skončily, zůstali dobrými přáteli.

Tato událost vnukla Schirrmannovi nápad na vytvoření hostelů, levných hotelů pro mladé lidi, kteří zde mohou noc nebo dvě zůstat a socializovat se.

Vánoční fotbal

Toho vánočního rána bylo neutrální území plné přátelících se vojáků, kteří se dělili o dárky a příděly a zpívali spolu písničky. Někteří využili vánoční příměří k tomu, aby našli své padlé kamarády a se všemi poctami je pohřbili, což bylo pod těžkou palbou nemožné.

Nedlouho poté byly připraveny improvizované míče a začal fotbalový zápas.

Vzájemné pochopení a nepřítomnost strachu uklidnily britské vojáky a ti začali hrát fotbal. Posléze byli němečtí vojáci vyzváni k plnohodnotnému zápasu. Obě strany daly dohromady své týmy a probraly pravidla.

Hráči se pokoušeli dodržovat fotbalová pravidla té doby. Jako improvizované branky sloužily dva balvany. Toho dne Německo zvítězilo 3:2.

„Nikdy před tím jsem takové pirožky neměl“

Timofej Kutigin vzpomíná na oslavu Nového roku v roce 1944. Konstantin Konstantinovič Argutin, téměř šedesátiletý Kavkazan, se chlubil tím, že má slušné kuchařské zkušenosti z téměř každé restaurace v Pjatigorsku a Nalčiku. Ze skladu získal trochu mouky a umíchal těsto a jako náplň pro sváteční pečené pirožky použil makrelu a hrachovou kaši z denních přídělů.

Poté v zákopu postavil pec a začal péct.

"Ostatní vojáci šli za vůní, která jim připomínala domov, a zákop zaplnili.

Chvíli před půlnocí radiotelegrafista nařídil jednotce zaútočit. Všichni vyrazili na své pozice, když náhle velitel praporu řekl: „Drazí soudruzi, vše nelepší do nového roku 1944. Doufám, že se všichni vrátí domů a válka bude brzy u konce. Připravte se na odpálení „ohňostroje“! Tři rychlé výstřely na nepřítele, pal!“

Po takovéto oslavě se jednotka vrátila do zákopů. Kutigin, jako organizátor oslavy, pronášel krátkou řeč, když se nepřítel rozhodl laskavost oplatit a vojákům poblahopřát svým vlastním ohňostrojem. Někdo použil plachtu k zakrytí pirožek před padající hlínou. Ostřelování ustalo a vojáci měli pořádnou večeři. Tato oslava byla dokonce zapsaná v divizních dokumentech. Kutigin rád říkal, že nikdy předtím takové pirožky neměl."

Vánoce v hloubce 20 metrů

Lodní deník ponorky U-123, velitel Reinhard Hardegen:

„Vánoce na palubě v Biskajském zálivu. Všem oddělením byly vydány umělé jedle ozdobené elektrickými světélky. Po sváteční oslavě a večeři byly posádce rozdány dopisy a dárky z domova. Oslava pokračovala v odděleních naplněných vánočními písněmi.“

Avšak kniha od Michaela Gannona poskytuje živější vzpomínky svědků. Ty odhalují skutečnosti, které ukázaly význam oslavy v rutinním životě německých ponorkářů. Zúčastněné osoby poskytly svou vlastní verzi.

Velitel ponorky U-123 čekal, že Vánoce oslaví na základně, ale dostal rozkaz, aby se připravil k vyplutí. Podařilo se mu však připravit oslavu na palubě. Kapitán vymyslel chytrý plán, který měl pozvednout ducha členů posádky, kteří nebyli rádi, že se výprava ponorky chystá přímo před Vánoci. Po prvním dni, v poledne 24. prosince, velitel vydal rozkaz k rychlému ponoru. Když ponorka dosáhla hloubky 20 metrů, zapnul hlasitý odposlech a posádce ponorky U-123 poblahopřál."

Když slyšeli „Hovoří k vám kapitán“, ponorkáři napjatě čekali důležité informace o misi, ale jejich starostlivé tváře se rychle změnily v pobavené.

Hardegen každého informoval, že posádka ponorky slaví Vánoce a že by ponorka měla strávit několik hodin v hloubce, aby se předešlo jakémukoliv vyrušení. Řekl, že chtěl, aby vše bylo tak slavnostní, jak to jen bylo v ponorce možné. Všichni členové posádky, kteří byli mimo službu, byli pozváni do centrálního řídicího oddělení.

Když se posádka shromáždila, dozvěděla se, že intendanti mají jedle pro všechna oddělení a že je seržanti začnou brzy rozdávat. Největší jedle byla pro řídicí centrum a elektrikáři ji ozdobili elektrickými světélky. Navíc bylo ponorkářům sděleno, že se navigátorovi podařilo sehnat několik zákusků a že kuchař pekl koláč.

Ve skladu však čekala další překvapení. Kapitán oznámil, že po večeři bude palubní důstojník Horst von Schroeter rozdávat dárky a dopisy z domova, protože dočasně převzal odpovědnost Knechta Ruprechta (společníka svatého Mikuláše). „Ale pamatujte,“ zavtipkoval Hardegen, „že pokud jste zlobili, budete potrestáni!“

Kapitánův nápad fungoval skvěle, protože novinky o dárcích a oslavě posádku povzbudily."

  • Slavnostní výstřely silvestrovských oslav roku 1945
  • Britsko-německé štědrovečerní bratření
  • Zpět doma
  • Vánoční příměří roku 1914
  • Příběhy oslav Nového roku

Slavnostní výstřely silvestrovských oslav roku 1945

"Ze všech novoročních oslav Ivana Děnisoviče Šastuna byla tou nejpozoruhodnější ta v roce 1945. Předchozí rok 1944 nedal šanci k žádným oslavám – po osvobození Čerkasy okamžitě následovaly zuřivé a brutální bitvy o město Smila a řeku Ťasmyn.

Po kapitulaci Rumunska dosáhl Šastun se svými druhy Polska a okupovali malé předmostí na řece Visle nějakých 10 kilometrů od frontové linie. Teplota klesla na minus 30–35 stupňů a vojáci museli kopat do kamenité země, aby si vyhloubili zákopy."

Vyhloubili tři okopy, připravili kamna a začali v nich zatápět. Kolem nich se shromáždili všichni kamarádi a popřáli si šťastný nový rok a rychlé vítězství.

"Poté vypukla slavnostní střelba: všichni šli ven a stříleli všemi zbraněmi, které měli. Tak začal vítězný rok.

Brzy poté velitel 1. ukrajinského frontu vydal rozkaz k postupu. Šastun byl velitelem baterie 373. střelecké divize. Následovalo Labe a Den vítězství a je těžké si představit radost těchto dnů a všechno to nadšení a jásot. Avšak dělostřelecká jednotka měla ještě jeden cíl – Prahu."

 

Britsko-německé štědrovečerní bratření

Večer 24. prosince roku 1914 spatřili britští vojáci, že na frontové linii v okolí města Ypry se děje něco zvláštního: nepřátelské zákopy byly ozdobené záplavou malých svíček. Němečtí vojáci začali zpívat „Stille Nacht, Heilige Nacht“ (vánoční koledu napsanou Josephem Mohrem a Franzem Gruberem v roce 1818). Britové poslouchali píseň až do konce a pak ji začali zpívat sami. Němci je pozdravili bouřlivým potleskem.

V jiných oblastech frontové linie opouštěli němečtí a angličtí vojáci své zákopy, vyměňovali si suvenýry a jídlo, zpívali vánoční koledy a zaopatřili své padlé.

"Avšak vánoční příměří dodržovaly hlavně britské a německé jednotky. Francouzi byli bratření s okupanty méně naklonění kvůli tomu, že Němci okupovali jejich domovinu a proměňovali mnoho měst a vesnic v ruiny.

Reakce nadřízených na vánoční spřátelení byly různé. Britské noviny publikovaly mnoho dopisů, které poslali vojáci svým rodinám a ve kterých psali o zázračném příměří. Oboje hlavní národní noviny, Daily Mirror a Daily Sketch, otiskly fotografie, na kterých se britští a němečtí vojáci bratřili. Tón zpráv byl převážně pozitivní. Německé noviny o události nepsaly, všechny dopisy z fronty byly výrazně cenzurované a vojákům bylo zakázáno, aby o příměří psali. Francouzský tisk oznamoval, že ke všem případům přátelení došlo jen v těch sektorech podél fronty, kde proti sobě stáli Britové a Němci, a že francouzští vojáci se toho nikterak neúčastnili."

Zpět doma

"N. A. Vdovkin, setník 1. pluku orenburských kozáků, vzpomínal, jak velel jezdecké hlídce, která směřovala do vesnice Rymanów v Haliči. Byl zde kopec, který obsadil nepřítel. Po boji se kozáci nenápadně přiblížili k chalupě, kterou strážili rakouští vojáci. Průzkumníci pronikli do chalupy a bez jediného výstřelu zajali až 30 nepřátelských vojáků a důstojníků. Odeslali zajatce do vesnice a umístili je do prázdného domu. Kozáci krmili své koně, když jeden z vojáků řekl Vdovkinovi, že s ním chce mluvit zajatec.

Vdovkin souhlasil."

Do domu vstoupil vysoký ramenatý zajatec a setníka požádal, zda by ho nepustil na chvíli domů.

"„Pustit tě domů?“ zeptal se Vdovkin překvapeně.

„Ano, domů!“

„Zbláznil ses?“

„Ne, pane. Je to za rohem…“ zamumlal zajatec.

„Co je za rohem?“ zeptal se setník.

„Můj dům, kde žije moje stará matka. Prosím, nechte mě jít, zítra slavíme zrození Krista.“

„Zrození Krista? Myslíš Vánoce?“

„Ano! Ano! Vánoce! Co tedy říkáte, pane?“ pokračoval zajatec.

„Jak se jmenuješ?“

„Josef“ odpověděl seržant major a sepjal ruce. „Jako svatý Josef, manžel Marie.“

„Můžeš jít!“ svolil Vdovkin. „Jdi, ale pamatuj, Josefe, že pokud se nevrátíš, zklameš mě. A tvá lež může způsobit hněv Panny Marie…“

Setník Vdovkin svého rozhodnutí nelitoval. O šedesát let později, když byl v emigraci, si vzpomněl, jak se téhož rána seržant major vrátil do zajetí a během občanské války se znovu setkali v Tavriji, kde byl Josef spolu se svou ženou a dcerou. Jeho rodina se za setníka Vdovkina každý Štědrý večer modlila."

Vánoční příměří roku 1914

Němečtí vojáci začali do svých zákopů dávat svíčky a zdobit jedle a pokračovali ve zpěvu vánočních koled. Následně Britové začali zpívat své koledy. Vyměňovali si blahopřání šťastných Vánoc.

"Němci svou lámanou angličtinou křičeli:

„Šťastné Vánoce, Angláni!“ A zpátky se jim vracelo: „Vám taky, Frickové, a nepřežerte se klobásami!“ Krátce na to se vojáci obou stran sešli v zemi nikoho a vyměnili si jídlo a malé dárky, jako byly knoflíky a čepice. Dělostřelectvo v té oblasti tu noc utichlo. Vánoční příměří vojákům umožnilo zaopatřit své padlé kamarády za frontovou linií. Uspořádaly se společné bohoslužby. Avšak bratření nebylo bez rizik – někteří vojáci byli protivníkem zastřeleni. V mnoha sektorech trvalo příměří jen během Štědrého večera, ale v některých oblastech vydrželo až do Nového roku.

Bruce Bairnsfather, který sloužil v britské armádě, napsal: „Těch jedinečných a podivných Vánoc bych se nevzdal za nic na světě… Spatřil jsem německého důstojníka, myslím, že to byl asi poručík, který byl sběratelem, naznačil jsem mu, že se mi líbí některé z jeho knoflíků… Vytáhl jsem nůžky na drát a několika obratnými střihy jsem odstranil pár jeho knoflíků a dal si je do kapsy. Výměnou za to jsem mu dal dva své… Poslední, co jsem viděl, bylo, jak jeden z mých kulometčíků, který byl v civilním životě amatérským kadeřníkem, stříhá nepřirozeně dlouhé vlasy nepřátelskému vojákovi, který trpělivě klečel na zemi, zatímco automatické nůžky jezdily po zadní straně jeho krku.

Generál Sir Horace Smith-Dorrien, velitel britského II. sboru, zuřil, když se dozvěděl o tom, co se dělo, a zakázal přátelskou komunikaci s nepřátelskými německými jednotkami."

Příběhy oslav Nového roku

Válka nemůže příchod nového roku zastavit. A stateční protiletadloví střelci využili své dovednosti k přípravě opravdové oslavy: do 37mm nábojnice dali trpasličí břízu a ozdobili ji obaly ze svátečních přídělů. Jako špička improvizovaného novoročního stromku posloužil bonbon zabalený ve třpytivém obalu. Slavnostní tabule nabízela konzervované párky, americké maso v konzervě, kostkový cukr a hrnec horkého čaje.

Pohádkové postavy – Děda Mráz a Sněhurka – byly vytvořené ze sněhu.

"Naštěstí je v zimě v polárních oblastech sněhu nadbytek: závěje byly až po pás.

Petr Ignaťjevič vzpomíná, že divizní důstojník jim na Nový rok poblahopřál, popřál jim rychlé vítězství a aby se z války vrátili živí a zdraví. Přání bylo pravděpodobně velmi mocné a vycházelo z hloubi srdce, protože každý voják z jednotky veteránů se vrátil domů živý.

Po slavnostní večeři a blahopřáních začala ta nejzajímavější část: vojáci začali vyprávět, co by se dělo, pokud by Nový rok slavili doma.

Nasyp z Kazaně řekl, že by servíroval sladký čak-čak a jehněčí polévku šurpa.

Stěpan z Ukrajiny kontroval třešňovými knedlíčky, které by uvařila jeho matka."

 

Bez ohledu na to, kde ji strávíte, vám přejeme příjemnou „Sváteční operaci“! Šťastné svátky jednomu každému z vás!

Zavřít