- Počátky
- 2. světová válka
- Po světových válkách
Kolová vozidla se poprvé objevila na přelomu 19. a 20. století. Jak tomu u vojenských inovací často bývá, světové armády k tomuto vynálezu přistupovaly opatrně. V boji tedy byla kolová vozidla nasazena poprvé až v 1. světové válce (zvané také Velká válka). A i tehdy byly hlavní vojenskou prioritou po svém zavedení v roce 1916 nové tanky.
Jedním z prvních obrněných automobilů bylo upravené civilní vozidlo. Například britská armáda přebudovala na bojové vozidlo pověstného Stříbrného ducha od Rolls-Royce. Vyzbrojila ho kulometem ráže 7,7 mm a vybavila pancířem o síle pouhých 8 až 9 mm.
Stříbrný duch přepracovaný v obrněný automobil: Rolls Royce 1920 Mk1 (v Bovingtonském tankovém muzeu)[1]
Na druhé straně Kanálu se Francie, která byla velkým zastáncem této koncepce, snažila exportovat vůz Archer, pojmenovaný po francouzském obchodníkovi Josephu Archerovi. Nepleťte si ho s podivným britským stíhačem tanků, který bojoval ve 2. světové válce. Toto vozidlo bylo rychlé (až 60 km/h) a jako jeho výzbroj sloužil kulomet.
Když se Německo na počátku Velké války s těmito vozidly setkalo, odpovědělo mohutnými vozidly Büssing A5P s celými 10 střílnami pro kulomety. Nakonec v něm však byly trvale instalovány jen tři kulomety. O zbytek se starala posádka (deseti mužů!), která přecházela od jedné střílny k jiné – nic moc spolehlivého, že?
Mohutný Büssing A5P[2]
Rusko zareagovalo ještě většími obrněnými automobily. Vlastně spíš náklaďáky, protože byly postaveny na pětitunových nákladních vozech Garford dovezených z Ameriky. Byly silné a vyzbrojené nejenom 76mm obranným kanónem, ale i 3 kulomety Maxim. Ukázalo se, že jsou dost odolné nejen v bojích ve Velké válce, ale i v Ruské občanské válce a různých menších konfliktech až do 2. světové války.
Pro Spojené státy válka začala v roce 1916. Svoji první divizi obrněných automobilů nicméně vytvořily poměrně rychle. Díky společnosti Bethelem Steel se již ten rok v New Yorku předvedla eskadrona 40 obrněných automobilů.
O zavedení obrněných automobilů se snažilo mnoho zemí. Protože se však 1. světová válka odehrávala v zákopech, byly nejlepším řešením tanky, které dokázaly zákopy překonat. Další nevýhodou těchto raných vozidel byl fakt, že potřebovaly přijatelně kvalitní silnice, řetězy v případě jízdy po sněhu a dokonce... koně. Ano, v zájmu prodloužení životnosti jejich motorů musely být obrněné automobily přepravovány koňmi. Navíc to pomáhalo vyhnout se hluku, který by mohl transport prozradit nepříteli.
Kdyby se Velká válka nezměnila v zákopový konflikt, odehrály by v ní obrněné automobily významnou úlohu. Ve skutečnosti si tato koncepce musela na chvíle slávy 20 let počkat. V roce 1939 měla kolová vozidla jasnější cíle, například vyhledávat nepřítele, a lépe definované účely.
Z technického hlediska byly tehdy nejlepší německé a francouzské obrněné automobily. The Panhard 178 byl silným vozidlem s pohonem na čtyři kola (4WD) vybavený dvěma kontrolními stanovišti a 25mm dělem. Německo mělo svá vlastní vozidla s pohonem na čtyři kola, například Sd.Kfz.221, 222 a 223 a ještě větší stroje postavené na podvozku 8x8.
Panhard 178 (v Saumurském muzeu)[3]
Sovětský svaz měl vozidla BA-20M a BA-10A, přičemž druhé z nich mělo skutečný kanón. Později místo hlavního kolového vozidla Rudé armády ve 2. světové válce zaujal lehčí a rychlejší vůz označovaný jako BA-64.
Hlavním bojištěm kolových vozidel se nakonec stala severoafrická fronta. Aby britská armáda v tamějších pouštích dokázala porazit Erwina Rommela, legendárního německého generála, musela namísto tanků použít obrněné automobily. Byly totiž lehčí, snáze se ovládaly a dokázaly operovat na větším území. Italové to věděli také a v boji použili své slavné vozy Autoblinda AB41.
Jeden z „kolových tanků“: Panzerspähwagen Sd.Kfz. 234/3 Stummel (7,5cm KwK L/24)[4]
Obrněné automobily byly v tomto prostředí tak užitečné, že se na severoafrické frontě zrodila celá nová třída kolových vozidel. Budeme jí říkat „kolové tanky“. Šlo stále o dobře manévrovatelné stroje, výzbrojí se však blížily skutečným tankům. Britové nasadili AEC a T17E1, známější jako Staghound. Na straně Osy byla pro pouštní operace vyvinuta typová řada Sd.Kfz.234, která byla nakonec dost účinná na to, aby se zapojila do bojů po celé Evropě.
Výsledky 2. světové války měly na soupeřící národy rozdílný dopad. Ačkoli obrněné automobily prokázaly v boji značnou užitečnost, ne každou armádu to plně přesvědčilo. Například USA nikdy „kolové tanky“ nevyrobily a i celá myšlenka obrněných automobilů byla po dlouhé roky značně podceňována.
Naopak Britové lehké obrněné automobily vyvíjeli dál. Jedním z příkladů je Saladin.
Alvis Saladin (v muzeu RAF v Cosfordu)[5]
Sovětský svaz používal kolová vozidla po 2. světové válce dlouho hlavně k převozu osob.
Francie v obrněné automobily už od počátku vkládala velké naděje a skutečně mnoho těchto vozidel vyvinula. Byly mezi nimi i vozy blízké slavným „kolovým tankům“, jako byla například řada Panhard EBR, se kterou se nyní můžete projet i v naší hře!
