- SU-152
- ISU-152
Vývoj tanku SU-152 začal v roce 1942. V té době se většina sovětských továren věnovala výrobě nejproslulejšího tanku Rudé armády: T-34. Navzdory všem svým přednostem však toto vozidlo nemohlo vyrazit na bitevní pole bez další podpory. Inženýři se snažili vypořádat s bunkry a palebnými kryty, které se mohly obrněnému regimentu postavit do cesty. Jako ideální recept na překonání těchto opevnění se jevila kombinace děla ML-20 ráže 152 mm a robustní korby KV-1.
Připravované vozidlo se však muselo vypořádat s extrémně náročnými bojovými podmínkami, ujet až 200 kilometrů, vypálit více než 300 dělových střel bez nutnosti opravy a odolat i tomu nejchladnějšímu počasí. I přes tak obtížné zadání se tank SU-152 osvědčil a dostal se do hromadné výroby.
Z likvidátora opevnění stíhačem tanků
Zprvu se konstrukce SU-152 od ostatních tanků prakticky nelišila. Ale protože Rudá armáda tato vozidla potřebovala co nejdříve, byla řada továren nucena vypustit několik výrobních kroků. To vedlo ke vzniku poměrně zvláštních tanků. Boční pancíř často nebyl řádně ořezán, a tak přečníval nad střechu vozidla – někdy dokonce zacláněl ve výhledu pozorovacím zařízením.
I přes tyto nedostatky byly tanky SU-152 vyslány do první linie. Prvního nasazení se dočkaly během bitvy v Kurském oblouku, kde prokázaly svoji užitečnost nejen při likvidování opevnění, ale také jako velmi dobré stíhače tanků. Například 1541. samohybný dělostřelecký oddíl nahlásil zničení 11 samohybných děl, 39 středních tanků a 7 Tigerů – to vše jen za období od 8. do 18. července 1943.
Zveroboj
Díky tak působivým výsledkům, zvláště s přihlédnutím k tomu, že šlo o jejich bojovou premiéru a že pro ně neexistovaly žádné speciálně přizpůsobené průbojné střely, se tanky SU-152 staly legendou. Brzy si také vysloužily přezdívku „Zveroboj“ neboli „zabiják zvířat“, která odkazovala na německé tanky se zvířecími jmény. Přes to všechno ale tyto stíhače tanků měly k dokonalosti daleko. Popravdě, hodně daleko. Kvůli špatné konstrukci periskopů vojsko přišlo o celou řadu těchto strojů. Podobně nevalně na tom byl také bojový prostor. Ten byl značně stísněný (nahlédněte do galerie níže) a bylo zde místo sotva na uložení 30 nábojů a palivovou nádrž, která mohla každou chvíli vybuchnout a uškvařit celou posádku.
Sovětští tankisté však dokázali Zveroboje ochočit a někteří velitelé z něj dokonce udělali ještě nebezpečnější zbraň. Jedním z nich byl gardový poručík S. A. Stychinsky, který se v červenci 1944 postavil celé skupině německých tanků. Za pomoci kopcovitého terénu a taktik dotírání využil předností svého SU-152 na maximum.
Nasazení tanku IS-85 a obecně popularita tanků typu IS v Rudé armádě byly předzvěstí blížícího se konce éry vozidel KV-1. Ano, SU-152 se během bitvy v Kurském oblouku ukázal být velmi platným pomocníkem, avšak později v létě 1943 začali Sověti vybavovat vozidla podobným dělem, tentokrát osazeným na odolné korbě stroje IS.
Tak se zrodil ISU-152. Nutno podotknout, že mladší bráška se od svého staršího sourozence mnohému naučil. Sovětští inženýři zpracovali názory a zkušenosti posádek SU-152 a odpovídajícím způsobem upravili konstrukci nového stroje, který tak nabízel o trochu více místa. A palivová nádrž byla konečně přesunuta mimo bojový prostor. Pozorování i přesto bylo dosti obtížné a sedadla velitele a střelce by se dala označit přinejmenším jako nepohodlná. Navzdory svým nedostatkům se ISU-152 velmi rychle vyráběl.
Hromadná výroba
Vývoj a konstrukce ISU-152 trvaly jen pár měsíců. V listopadu 1943 samotný Josif Vissarionovič Stalin nařídil výrobu tohoto tanku a několik jeho výnosů se postaralo o naplnění jeho vůle. Některé továrny dokonce zastavily výrobu tanků T-34 a pustily se do výroby zbrusu nového vozidla ISU-152. Mezi roky 1943 a 1947 bylo vyrobeno přibližně 2815 vozidel tohoto typu. To jsou více než dva tanky ISU-152 denně, což z tohoto stroje činí nejvíce vyráběné samohybné dělo v historii.
Co stálo za úspěchem tanku ISU-152? Tento tank byl navržen s ohledem na tři hlavní cíle, kterými byly ničení obranných polí a opevnění, boj proti tankům na velké vzdálenosti a podpora pěchoty během útoku. Přestože se jednalo o velmi rozmanité cíle, ISU-152 je všechny splňoval.
Přichází bouře
Jednou z nejužitečnějších vlastností ISU-152 bylo jeho pancéřování. To mu umožnilo odolat střelám z nepřátelských pozic a opětovat tento pozdrav přímou palbou. Jednalo se o brutální a vysoce efektivní způsob boje, obzvláště když došlo na likvidaci opevnění a obranných linií, které dělostřelectvo nedokázalo zasáhnout.
Tato metoda byla tak účinná, že tanky ISU-152 během 2. světové války srovnaly se zemí desítky měst a opevnění. Díky své pohyblivosti, výbornému pancéřování a ničivé síle vysoce explozivních střel se staly nebezpečným postrachem, který ani nejlepší obranné složky v Královci a Berlíně nedokázaly zastavit. Dokonce i hrdá Kuantungská armáda z Japonska byla přinucena vzdát se poté, co tyto tanky vypálily své poslední salvy na opačné straně Eurasie.
