Komplexní historie čínských tanků

Tankisté!

Vzhledem k tomu, že se naše aktuální událost Na vrcholku stromu věnuje těžkému, avšak přesto mobilnímu tanku WZ-111 Model 5A, řekli jsme si, že bychom se mohli v červenci podívat právě na čínské tanky – konkrétně pak na jejich vztah k sovětským vozidlům. Odhalte tajemství strojů Nebeské říše!

První čínské tanky

Tanky se v Číně poprvé objevily ve 20. letech minulého století. V té době měla centrální vláda kontrolu pouze nad několika provinciemi na jihu a většinu zbývající části země utvářely feudální státy bráněné militantními skupinami. Jedním z vojenských diktátorů působících v provinciích byl Zhang Zuolin, kterému se podařilo pro své jednotky pořídit tanky. Ve skutečnosti se jednalo spíše o pašování, protože tanky 36 Renault FT, které získal od Francouzů, byly původně určeny k boji během sovětských revolucí. V roce 1919 opustily Vladivostok a nakonec skončily v Mandžusku.


Tanky Renault FT za 1. světové války

Tato vozidla byla následně postoupena revoluční armádě čínského lidu a posílena britskými tančíky Carden-Loyd. To byly tedy počátky flotily, v té době však příliš malé na to, aby ve 30. letech zabránila Japonsku v obsazení Mandžuska. Po útoku na Šanghaj se Japonci ohromení zuřivou obranou svého protivníka rozhodli pořídit víc tanků. Byly mezi nimi i domácí tanky Type 89 a Renault NC-27. Tak odstartoval závod o nejlepší tanky.

Hledání spojenců

Střetnutí s japonskými tanky přinutilo Čínskou republiku urychlit mechanizaci armády. V rámci tohoto procesu Čína nakoupila tanky od Velké Británie, USA a dokonce od Německa. Kvůli špatnému výcviku tankistů však tyto stroje nesehrály během čínsko-japonské války nikterak významnou roli. V konečném důsledku čínská tanková flotila na konci roku 1937 čítala pouhých 48 jednotek. Co však bylo ještě horší, Japonsko uzavřelo spojenectví s Třetí říší. Tím byla čínsko-německá spolupráce odsouzena k zániku. Čína zoufale potřebovala nějakého spojence.


Čínská armáda dostává tanky T-26

V tomto okamžiku přichází na scénu Sovětský svaz. Čínská republika a sovětská vláda uzavřely pakt o neútočení, který byl pro Čínu mnohem důležitější než „morální podpora“ ze západu. Tento pakt se stal právním základem pro zasílání zbraní a vojenských poradců do Nebeské říše. Čína obdržela 87 tanků T-26 (z roku 1933) a značné množství obrněných vozidel. A u vojenské techniky toto spojenectví neskončilo: do Číny zamířili slavní důstojníci, jejichž úkolem bylo vycvičit místní tankové posádky, a také sovětští experti přes průmysl.

Řada zvratů

Navzdory navázanému vztahu a dobrým výsledkům tanků T-26 na bitevním poli se Sovětský svaz začal pomalu stahovat z Číny – mohl za to Sovětsko-japonský pakt o neútočení. Sovětský svaz, který jíž byl tou dobou ve sváru s Třetí říší, nemohl riskovat válku na dvou frontách. V létě roku 1941 se Sověti zcela vymanili z čínského paktu, ve kterém je velmi rychle nahradili Američané. Ti Číně poskytli průzkumná vozidla M3A1 na základě Zákona o půjčce a pronájmu.


IS-2 s čínskými značkami

Nebeská říše získala nového spojence. Alespoň do doby, než válka vypukla na jejím vlastním území. V Číně se rozhořela občanská válka a na dveře opět zaklepal Sovětský svaz, který podpořil komunistickou vládu. Od vyhlášení Čínské lidové republiky do roku 1956 země obdržela na 1800 tanků T-34 a T-34-85, 60 tanků IS-2 a také stíhače tanků SU-100 a další obrněné transportéry. Posádku těchto vozidel tvořili čínští dobrovolníci a právě proti těmto vozidlům bojovali Američané během Korejské války.

Bláznivá výroba

Nyní se nacházíme na počátku 50. let 20. století a Čína právě pracuje na několika různých projektech. Přitom se inspiruje, pokud je tedy rovnou přímo nekopíruje, nejpopulárnějšími sovětskými modely, jako například T-34-85, který byl v Číně označován jako Type58. Čínští inženýři se také pokusili zkopírovat sovětský tank T-54. Poté však od svého spojence obdrželi rovnou kompletní technickou dokumentaci. T-54 se stal legitimním otcem všech čínských tanků a Sovětský svaz při jeho exportu rozhodně nešetřil: svému čínskému spojenci poslal vzorky, specialisty, plány a další nezbytnosti potřebné k tomu, aby Čína mohla vybudovat pořádnou flotilu. Tento postup zafungoval.


Type 59

Na vojenské přehlídce v Pekingu pořádané v roce 1959 k příležitosti 10. výročí založení Čínské lidové republiky bylo k vidění již 32 těchto tanků. Plány počítaly s výrobou 1000 vozidel ročně, po ochladnutí vztahů mezi těmito dvěma zeměmi se však tempo zpomalilo. Tak se stalo, že v roce 1967 činila výroba tanku T-54, který dostal název Type 59, 600 kusů ročně. Do poloviny 90. let 20. století nakonec továrny opustilo více než 6000 těchto vozidel.

Adaptace

Přestože většina vybavení a děl vycházela přímo ze sovětských návrhů, čínská vozidla nebyla čistými kopiemi. Čína musela zohlednit své prostředí a skutečnost, že některé provincie se mohly proměnit v nebezpečná bitevní pole. Proto došlo na vývoj tanku Type 62, známého rovněž pod označením WZ-131. Jednalo se o odlehčenou verzi tanku Type 59. Toto vozidlo mohlo přejíždět i malé mosty typické pro jižní provincie.


Prototyp tanku WZ-111

Toto jsou vozidla, která mohla Čína s výhodou nasadit proti těžkým tankům, jako byl WZ-111, jehož vývoj začal v roce 1950. Tento „zobákovitý“ mastodont měl solidní odolnost a byl vybaven čínským dělem. To umožňovalo odděleně nabíjet průbojné, explozivní a kumulativní granáty. Na konci roku 1964 však byla konstrukce WZ-111 poměrně za zenitem. Doba těžkých tanků byla téměř u konce a toto vozidlo navíc nevykazovalo dostatečně uspokojivé výsledky. Type 59 měl nakonec slušný potenciál a spoustu prostoru pro zdokonalení a modernizaci, což se v konečném důsledku ukázalo jako užitečný aspekt pro čínskou armádu. A ani čínská vláda nezůstala zkrátka – získala vcelku ziskový vývozní artikl.


Vpřed!

Zavřít