Upozornění!
Položka novinek, kterou si prohlížíte, je ve starém formátu webové stránky. V některých verzích prohlížečů se mohou vyskytnout problémy s jejím zobrazením.

Zavřít

Sto let tanků: Základní kameny

Píše se rok 1916. Vojáci již po mnoho měsíců bojovali v hrozivé zákopové válce. V každé z masivních ofenziv zemřelo tisíce vojáků, a to šlo pouze o několik stovek metrů postupu. Den po dni, týden po týdnu. Válka se táhla a konec byl v nedohlednu. Řešení však bylo na obzoru. Nová revoluční zbraň, démon technologického boje, který byl vyvíjen britskými zbrojírnami a který jednoho dne vejde ve známost jako tank.

Pro vytvoření tohoto obrněného vozidla bylo potřeba spojit čtyři technologické vynálezy. Jsou to následující:

Pásový podvozek

Historici se nemohou shodnout, kdo pásový podvozek vymyslel jako první. Někteří věří, že to byl francouzský konstruktér d’Hermand, který v roce 1713 představil „nový typ podvozku“, který se sestával z valících se klád. Jiní se domnívají, že to byl Richard Lovell Edgeworth, který o půl století později jako první použil na kolech řetězy. Přestože svůj vynález nikdy nepatentoval, na jeho nový princip podvozku se nikdy nezapomnělo.

Počínaje 18. stoletím začaly desítky konstruktérů pracovat nezávisle na sobě na vytvoření a vylepšení nových konstrukcí pásových podvozků. Dlouho před postavením prvního tanku se pásové podvozky používaly po celém světě. Například vědec Robert Scott jej používal na Antarktidě.

Během první světové války se používalo mnoho pásových vozidel. Nákresy byly často inspirovány již vyrobenými vozidly a některé byly dosti podivné. Tak například bylo dle jednoho nákresu v plánu vybavit těžký bombardér Ilji Murometa pásy tak, aby mohl odstartovat z jakéhokoli povrchu.

Pásy díky zvýšené prostupnosti terénem otevřely standardním vozidlům nové obzory. Nikdy by se však nestaly tak populárními, nebýt parních motorů.

Motor

První parní turbíny byly vyvinuty už ve středověku. Skot James Watt si první parní stroj patentoval v 19. století. Přestože měl poměrně limitovaný výkon (10 koní), stačilo to, aby změnil celý svět.

Konstruktéři zkoušeli parními motory vybavit nekolejová vozidla, včetně těch vojenských. V polovině 19. století byly parní nákladní vozy armádou používány. Přesto byly jejich nevýhody značné - vysoká spotřeba paliva a velký boiler vozidla značně zvětšovaly. Teprve se spalovacím motorem vylepšovaným po více než sto let mnoha talentovanými konstruktéry přišla náprava této situace.

Ve stejnou dobu se do vývoje zapojili také chemici, kteří pro nový motor vyvíjeli odpovídající palivo. Zprvu bylo plánováno používat alkohol nebo terpentýn. Společně se zpracováním ropy však tyto plány upadly. Přestože ruský vědec Dmitrij Mendělejev byl vůči ropě skeptický, uchytila se. Němečtí konstruktéři G. Daimler a W. Maybach sestrojili benzínový motor s karburátorem, zatímco Rudolf Diesel se stal slavným pro svůj vlastní návrh představený o 7 let později. Schválně hádejte, jak ho pojmenoval! Věk parních motorů se chýlil ke konci, svět dostal své nové „srdce“. Aby však tanky obstály vůči nebezpečenstvím ozbrojeného konfliktu, musely být také chráněny před nepřátelskými kulkami a granáty.

Pancíř

Průmyslové úspěchy 19. století umožnily vývoj metalurgie a zkonstruování pancéřových plátů pro tanky. V roce 1856 vynalezl ruský mechanik Vasilij Pjatov první metodu válcování použitelnou k výrobě pancéřových plátů. Původně byly tyto pláty používány pro pancéřování lodí a opevnění. O rok později navrhl belgický vojenský konstruktér Alexis Brialmont vybavit pevnost v Antverpách pancéřovanými věžemi. Později byly takovými věžemi vybaveny pevnosti v mnoha zemích.

Lokální války 19. století prokázaly, že se národní obrana musí konstantně vylepšovat, jinak hrozí, že dobře opancéřovaný protivník skrze obranu prorazí. Populárním řešením pro extra ochranu se staly betonové pláty. V letech 1885 až 1887 vyvinuli konstruktéři Gruson a Schumann mobilní dělostřelectvo 5,3cm L/24 Fahrpanzer. Vojáci byli vůči tomuto „vozidlu“ spíše kritičtí, jelikož si nemysleli, že by samohybné dělo bylo srovnatelné se skutečným palebným postavením.

Tři výše zmíněné vynálezy by nikdy nevyústily ve zkonstruovaný tank, nebýt dalšího.

Výzbroj

Vysoce kvalitní ocel se stala před dvěma staletími velmi oblíbenou, což konstruktérům otevřelo nové možnosti. Drážkovaná hlaveň, zákluz a zadní nabíjení již byly všechny vynalezeny. Každý z těchto vynálezů významně vylepšil destruktivní schopnosti děl. První kulomety Maxim vešly v celosvětovou známost v roce 1893. Konzervativní armádní velení v Evropě zpočátku nemělo tyto kulomety v oblibě, jelikož měly vysokou spotřebu munice a byly zranitelné dělostřeleckou palbou. Vysoká kadence 600 střel za minutu se však stala dostatečně pádným argumentem pro její nasazení. Všechny přední mocnosti tak zakoupily a produkovaly kulomety, aby zvýšili bojeschopnost svých armád.

Později byla těmito kulomety vybavena i pancéřovaná vozidla, do kterých se dostala i děla vyšších kalibrů. Vojáci předních mocností však v tu dobu nebyli těmito vozidly příliš zaujati. Pokud by někdo vyvinul tank na začátku 20. století, projekt by byl neúspěšný.

Čtyři výše zmíněné vynálezy potřebovaly ještě jeden spojující element - poptávku po vynálezu tanku. Naneštěstí se tato poptávka objevila velmi brzy.

Pátý element

Hnací silou pro vývoj tanku se stala právě zákopová válka. Zakopáním se vylepšily armády významně svoji schopnost se bránit. Nasazení kulometů také znamenalo, že jediný kulometný tým byl schopný zastavit postup celého regimentu. „Bataliony útočily jeden za druhým jen aby dokázaly, že frontální útok vyústí jedině v masivní ztráty... a pár medailí za statečnost pro ty, kteří přežili“. Tak hovoří dobové zdroje. V roce 1916 vypálily britské kulomety Vickers zhruba milion kulek v průběhu jediné bitvy, což bylo jasným příkladem destruktivní síly této smrtelné technologie.

Země nikoho mezi dvěma proti sobě stojícími silami byla skutečnou noční můrou! Byla to divoká a rozbombardovaná krajina, v nichž některé z navzájem překrývajících se kráterů byly zatopeny a jiné zabarikádované kilometry ostnatých drátů. Bylo téměř nemožné se skrze ni prodrat. Pěšák mohl jen těžko tento smrtící terén přejít bez asistence. Bylo potřeba něco, co by prolomilo překážky zákopových bojů. Byl potřeba tank!

Zdroje:

Bakhurin YU. A., Belash Ye. YU. Velikaya voyna 1914–1918: summa tekhnologiy // Ekspert. 2014. № 31–33. S. 61-65.

Belash Ye. YU. Mify Pervoy mirovoy. M., 2012.

Beresnev P. O. i dr. Statisticheskaya model' vybora geometricheskikh parametrov, massoinertsionnykh, moshchnostnykh i skorostnykh kharakteristik gusenichnykh transportno-tekhnologicheskikh mashin // Trudy NGTU im. R. Ye. Alekseyeva. 2016. № 1. S. 109–164.

Fedoseyev S. L. Tanki Pervoy mirovoy. M., 2012.

Yudin S. 600 vystrelov v minutu: nelogkiy put' pulemota k priznaniyu // Warspot. 22.06.2015. http://warspot.ru/3352-600-vystrelov-v-minutu-nelyogkiy-put-pulemyota-k-priznaniyu. 

Yakovlev Ye. A. O sovremennoy sukhoputnoy fortifikatsii // Vestnik Voyenno-inzhenernoy akademii Krasnoy Armii imeni V. V. Kuybysheva. Vyp. 32. M., 1941. S. 9.

 

 

Udržujte historie při životě, velitelé!

Zavřít