Operace "Jarní probuzení": Bitva u Balatonu

Operace Frühlingserwachen ("Jarní probuzení") se odehrála mezi 6. a 16. březnem 1945 a je považována za poslední velkou německou ofenzívu druhé světové války. Ofenzíva proběhla na východní frontě, v Maďarsku. Německé útoky se soustředily v okolí Balatonu, oblasti s nesmírným logistickým významem, neboť zde se nacházely některé z posledních Němcům dostupných zásob nafty.

Plánovaný německý postup

Sovětští vojáci na pochodu

Není možné zde podrobně rozebrat přípravnou fázi a budování sil k ofenzívě, pojďme se proto rovnou vrhnout na její zahájení:

Jarní probuzení začíná

Operace Jarní probuzení oficiálně začala v 04:30, 6. března. Zahájila ji masivní dělostřelecká příprava provedená dělostřelectvem 6. tankové armády SS a po ní následoval postup motorizované pěchoty divize Leibstandarte.

Němečtí vojáci

Jejich prvním úkolem bylo vyčistit několik cest skrze sovětská minová pole, než budou moci zahájit útok na rozsáhlý systém zákopů. To jim zabralo celé ráno ale umožnilo to obrněným silám divize zahájit postup vpřed. Tanky a polopásová vozidla narazily na značné potíže a často uvízly v bahnitém terénu této oblasti. To způsobilo, že pancéřoví granátníci museli své údery provádět bez obrněné podpory a postup byl pomalý.

Po levém boku Leibstandarte, divize Hitlerjugend postupovala s obdobnými potížemi. Síly 2. tankového sboru SS se dokonce dostaly na výchozí pozice útoku až při setmění, takže Sověti měli čas rozmístit další pěchotní síly a také malé množství tankové podpory.

7. března konečně německý útok začal v plné síle. Jak divize Leibstandarte tak divize Hitlerjugend konečně prorazily sovětskou obranu a mohly vyslat své obrněné jednotky do akce. Brzy 8. března Hitlerjugend postoupila o 16 km, dokud nenarazila na dělostřelectvo zakopané na hřebenech. Za rozbřesku příštího dne tucet Jagdpantherů a Jagdpanzerů IV vyrazil do kopce a zatlačil obránce zpět.

Jagdpanzer IV

Němci nyní přímo narazili na sovětský 30. sbor a 18. tankový sbor. Následovaly zuřivé boje, kde Sověti dokonce použili své protiletadlové dělostřelectvo k přímé palbě proti německým tankům. Druhého dne se k útoku přidaly divize Hohenstaufen a Wiking.

I. tankový sbor SS nyní dohnal ustupující Sověty u kanálu Sió. Německé Panthery a Jagdpanthery způsobily těžké ztráty sovětským kolonám nákladních vozů, které doposud nestihly kanál překročit. Boje podél kanálu Sió vyvrcholily 12. března úpornou snahou vytvořit na druhé straně 30 metrové překážky předmostí. Útok Hitlerjugend skončil neúspěchem, když jeho palebná podpora tanky a Jagdpanzery byla zahnána z břehů kanálu ničivou palbou protitankových děl. Motorisovaná pěchota se pokusila postoupit pomocí gumových člunů ale kulometná palba jí způsobila těžké ztráty. Ti nemnozí, kteří to dokázali, vytvořili improvizované předmostí. V sektoru divize Leibstandarte útok postupoval stále lépe a lépe a divizi se podařilo postoupit se svými vojáky vpřed skrze město, poskytující dobré krytí před palbou.

88mm flak v podpůrném postavení

K podpoře útoku byla přisunuta smrtící 88 mm protiletadlová děla a těžké tanky Tiger II. Společnými silami zničily mnoho sovětských protitankových zbraní a opevnění. Němci konečně upevnili předmostí a ženisté se pustili do práce na stavbě tankového mostu. Jeden Jagdpanzer IV jej překonal, ovšem most neunesl tíhu druhého a ten se propadl do vody. Jen za neustálých oprav se podařilo most udržet v provozu a umožnit přísun posil, které byly zoufale zapotřebí pro vypořádání se s protiútokem pluku tanků T-34/85.

Sovětský protiútok

Tanky T-34/85

I. tankový sbor SS dokázal most zajistit po další tři dny, odrážejíc nespočetné protiútoky. V tuto chvíli již Sověti způsobovali Němcům obrovské ztráty.

Když byla jižní cesta zcela zablokovaná, Němci se rozhodli změnit zaměření severním směrem. Divize Leibstandarte a Hitlerjugend dostaly rozkazy zanechat aktuálních akcí a přesunout se severně, než se připojí k útokům směrem na Dunaj.

K ničemu to ovšem nevedlo, neboť následujícího dne zahájili ofenzívu Sověti. Více než 3 000 vozidel, včetně 600 tanků, vtrhlo za Budapešť a prohnalo se po obou stranách jezera Velence. IV. tankový sbor SS byl tímto náporem pohlcen a divize Wiking byla téměř obklíčena poté, co se po jejím boku zhroutila maďarská divize. Hitler vydal rozkaz, aby se divize držela za každou cenu.  Divizní velitel SS-Oberführer Karl Ullrich ignoroval rozkazy a stáhnul své muže než byli obklíčeni. Na pomoc jim přišla divize Hohenstaufen, také navzdory Vůdcovým rozkazům.

Německá fronta se hroutí

I. tankový sbor SS, ustupující největší možnou rychlostí na sever, aby se vyhnul obklíčení, se dokázal dostat z pasti, ovšem za cenu obrovských ztrát na výbavě. K 20. březnu 1945 I. tankovému sboru SS zbývalo pouze 80 tanků, útočných děl a samohybných děl. Všechny divize Waffen-SS byly těžce zasaženy, v tuto chvíli většina z nich byla pod 50% stavu a měla mizivé naděje na posily.

Vyřazený StuG 40 Ausf.G

Německá fronta v Maďarsku byla rozdrcena a začala ustupovat do Rakouska, s cílem bránit hlavní město Vídeň. Divize Waffen SS nyní při neustálém ústupu chránily zadní voje.

Hitlerovou reakcí na ústup Waffen SS byla zuřivost. Rozkázal 6. tankové armádě SS sundat si nacistické pásky; v jeho očích již nebyli hodni nést jeho jméno na své uniformě. 

Morálka klesla na velmi nízkou úroveň a mnoho vojáků dezertovalo - mnozí poznali, že válka je již ztracena.