Zdravíme vás, velitelé!

Tanky Renault na oslavách Dne dobytí Bastily, 1919

Každý rok se ve Francii 14. července slaví národní svátek známý jako Den dobytí Bastily. Doprovází ho nádherné ohňostroje a triumfální přehlídky, včetně největší pravidelné vojenské přehlídky v západní Evropě. Původ tohoto svátku můžeme najít v bouřlivých dnech Velké francouzské revoluce, kdy v roce 1789 obyvatelé Paříže napadli a zabrali pevnost Bastila, symbol přísné královské moci nad městem.

Tento odvážný akt odporu měl značný dopad na myšlení všech Francouzů – jediný systém, který země od počátku 16. století znala, se začal velmi rychle rozpadat. O 150 let později čelila Francie, a s ní i celá Evropa, další hrozbě útlaku. Naštěstí se jí podařilo opět zvítězit.

Vítězství ve druhé světové válce vyžadovalo nesmírnou odolnost a ducha, které dokázaly překonat válečnou mašinérii Německa a zemí Osy. Přestože se Francie poměrně brzy po vypuknutí konfliktu vzdala, lidé a bojovníci tohoto národa opakovaně předvedli sílu charakteru a nikdy boj o svobodu nevzdali.

Char B1 bis Pierra Billotta versus 13 tanků Panzer

Přestože francouzská válka proti Německu začala 3. září 1939 po invazi do Polska, Francie se ve válce skutečně ocitla až v květnu 1940, po německé invazi do Belgie. Spojenecké síly očekávaly, že první německý nápor bude směřovat na střední Belgii, podobně jako v první světové válce, a předem se připravily čelit této hrozbě.

Německá invaze do západní Evropy v roce 1940

Namísto toho hlavní německý útok přišel z Ardenského lesa v jihovýchodní Belgii a severním Lucembursku. To znamenalo, že francouzské síly byly z větší části rozptýleny a mimo své pozice. Když se tak 15. května střetly s postupující německou armádou v bitvě o Stonne, mělo Německo velkou početní převahu. Do malé francouzské vesnice, která byla strategickou lokací na cestě do Sedanu, dorazilo 90 000 vojáků německé pěchoty a 300 tanků. Proti nim stálo 42 500 francouzských vojáků a 130 tanků.

Vesnice Stonne se stala okamžitě místem intenzivního boje. Během prvního dne bitvy se kontrola nad ní sedmkrát vystřídala mezi oběma stranami, než Němci na konci dne zvítězili. Toto střídání pokračovalo v celém průběhu dvoudenního střetu a bylo ukázkou tvrdého odporu a výdrže Francouzů. Vynikly zejména statečné snahy jednoho tanku a jeho posádky.

Vlevo: Char B1 bis. Vpravo: Panzer III.

Char B1 bis byl v té době hlavním francouzským tankem. Vyráběl se od dubna 1937 do června 1940 a představoval upravenou verzi standardního stroje Char B1 s pevnějším pancířem a silnějšími útočnými schopnostmi. Tato vylepšení se ukázala být zásadní pro velitele Pierra Billotta i vesnici Stonne.

16. května ráno vesnici hlídalo 11 tanků Panzer III a dva tanky Panzer IV, které byly umístěny za zničenými budovami, kde se připravovaly na přepadnutí dalšího francouzského útoku. K tomu došlo několik hodin před úsvitem, když se osamělý Char B1 bis Pierra Billotta, přezdívaný Eure, zpoza rohu připlahočil přímo před zaměřovače německého 8. tankového pluku.

Bitva o Stonne: První střet dne 16. května 1940

O chvíli později vystřelil řidič Eura, seržant Durupt, ze 75mm houfnice a zasáhl vzdálený Panzer III na konci oddílu. Velitel Billotte poté zamířil menší 47mm vysokorychlostní dělo na vedoucí tank, který byl pouhých 30 metrů od něj, a vyřadil ho z boje. Po uvěznění svých protivníků mezi dvěma zničenými spolubojovníky zahájil tank Eure přímou přestřelku.

Francouzský tank byl zasypán pod náporem střel, stroje Panzer IV však byly příliš daleko na to, aby probily jeho odolný pancíř, a slabší děla tanků Panzer III čekal stejný neúspěch. Celkem Eure ustál neskutečných 140 přímých zásahů, které narazily do jeho pancíře a zanechaly posádku bez škrábnutí. V průběhu této zběsilé, ale neúspěšné přestřelky dobil Char B1 bis obě děla a pokračoval v palbě, dokud ve výsledku nezničil všech 13 tanků Panzer a nepodřídil stejnému osudu i řadu protitankových děl.

Díky stroji Eure a dalším tankům Char B1, které dorazily, aby vesnici zabezpečily, byla vesnice Stonne v 07:30 toho rána zpátky ve francouzských rukou a vydržela v nich až do večera. Přestože na konci celého střetu nad vesnicí vlála německá vlajka, bitva o Stonne byla pro Francii obranným vítězstvím. Mezi 15. a 17. květnem se vláda nad vesnicí vystřídala 17krát, což je skutečným svědectvím o odhodlání francouzských sil, Pierra Billotta, jeho posádky a jejich tanku.

Francouzi promlouvají k Francouzům

Projev Charlese de Gaulla na rádiu BBC v roce 1940

I přes tvrdý odpor Pierra Billotta, jeho posádky a řady francouzských vojáků Francie o měsíc později Německu podlehla. O půlnoci 17. června 1940 požádal maršál Philippe Pétain Německo o mírové jednání a brzy poté sdělil záměry francouzské vlády veřejnosti. 22. června Francie s Německem podepsala dohodu o příměří a vzdala se vlády nad severní a západní částí země, včetně Paříže.

Po úvodním oznámení 17. června pronesl generál Charles de Gaulle projev známý jako výzva z 18. června, ve kterém vyzval Francouze k jednotě a odporu navzdory rozhodnutí jejich vlády. Jeho řeč byla vysílána z Londýna, kam de Gaulle uprchl, prostřednictvím British Broadcasting Corporation neboli BBC. Ve Francii se stala proslulou a je považována za začátek francouzského odboje během druhé světové války.

I přes svůj význam pro Francii se tento projev nikde nedochoval. Historici zjistili, že ho slyšelo pouze malé množství lidí, zejména ve srovnání s de Gaullovým projevem z 22. června po dohodě o příměří. Doktrína stojící za touto řečí se stala základem Svobodné Francie, politické organizace, která se prohlásila za legitimní vládu Francie a de Gaulle ji vedl z exilu v Londýně. Toto volání do zbraně vyzvalo Francouze, kteří nebyli spokojeni s příměřím, aby se přidali k odboji, zatímco jiní se vydali do Velké Británie, aby se přidali k silám Svobodné Francie.

Uprchlíci, kteří překročili Lamanšský průliv, uklidňovali a informovali své příbuzné ve Francii a podporovali jejich boj. Činili tak prostřednictvím stanice BBC, která už v té době vysílala zprávy ve francouzštině, jež byly ve Francii oblíbenější než místní stanice ovládané okupanty. První pořad jménem „Ici la France“, později přejmenovaný na „Francouzi promlouvají k Francouzům“, byl vyhrazený zprávám z fronty a aktuálním událostem, přičemž na začátku a na konci ho doplňovala osobní sdělení.

Časem však začala být tato osobní sdělení podivná a někdy dokonce i zábavná. Dvě krátké zprávy například říkaly: „Jean má dlouhý knír“ a „V cestovní agentuře hoří“. Tyto na první pohled banální a nevinné zakódované zprávy vymyslel Georges Bégué, agent Oddělení pro zvláštní operace (SOE), který se snažil komunikovat s odbojovými skupinami.

Vlevo: Georges Bégué. Vpravo: Bojovníci francouzského odboje.

Tyto zprávy obsahovaly tajné informace pro týmy ve Francii, aniž by je mohla díky předem stanoveným vzorům německá kontrarozvědka pochopit. Tvořila je jedna nebo více klíčových frází a mohly být velmi přízemní, odvozené z literatury nebo naprosto absurdní.

To znamenalo, že vysílání představovalo velmi všestranný nástroj a operační zprávy mohly sdělovat různé informace. Zde je několik příkladů:

• Oznámení o vyloděních, shozech materiálu a příchozích agentech, aby mohlo mužstvo na místě vyzvednout zásoby nebo hosty
• Dotazy týkající se operací (když např. letadlo Královského letectva uvízlo na startovací dráze Albatross, BBC se poměrně jasně zeptalo: „Je hnízdo velkého mořského ptáka vážně suché?“)
• Varování před bombardováním Královského letectva, aby se dotyčné osoby mohly ukrýt
• Speciální varování pro agenty (22. dubna 1944 byla například vysíláno toto sdělení: „Pozor Nestore! Důležitá zpráva pro Nestora: Nestore, nevracej se domů, Jean je těžce nemocný“ – doporučení pro Jacquese Poiriera alias Nestora, zástupce sítě SOE, aby nekontaktoval svého nadřízeného Harryho Peulevého alias Jeana, protože byl právě zatčen)
• Zprávy s poděkováním určitým sítím nebo lidem, kteří pomohli
• Příkazy k akci (aby byl např. těsně před vyloděním v Normandii aktivován odboj, byla vysílána řada zakódovaných zpráv, jednou z nichž byla i první strofa básně „Chanson d'automne“ od Verlaina, která odbojáře vyzývala k sabotování železničních spojení napříč Normandií, zatímco „Mrkev už je uvařená!“ znamenala blížící se vylodění)

Nikdo přesně neví, kolik zakódovaných zpráv pro francouzsky mluvící posluchače BBC od června 1940 do 22. listopadu 1944 odvysílalo. Nedochovaly se žádné zvukové záznamy a počet přepisů je omezený. Pokud by agenti zprávy někam zapisovali, podepisovali by si tím vlastní rozsudek smrti. Vliv radiových sdělení byl ovšem zjevný.

Po vylodění v Normandii 6. června 1944 sehrál francouzský odboj zásadní úlohu v usnadnění rychlého postupu Spojenců ve Francii. Během německé okupace odbojáři také plánovali, koordinovali a prováděli sabotáže nacistických elektrických sítí, dopravních zařízení a telekomunikačních sítí. Jejich práce byla pro Francii politicky a morálně důležitá nejen během války, ale i v následujících dekádách.

Oslavte Den dobytí Bastily s francouzskými prvky na úpravu vzhledu zdarma

Doufáme, že jste si užili příběhy o neporazitelném IV B1 , který přežil 140 přímých zásahů a zničil 13 tanků Panzer, a o dopadech nesmyslných radiových zpráv vysílaných BBC. Oba příběhy mají svůj díl intrik a překvapení a nabízejí jedinečný pohled na situaci Francouzů během druhé světové války.

Dodejte svým francouzským vozidlům trochu vlasteneckého nádechu, nebo celou svou garáž předělejte do mezinárodního stylu s 12 prvky na úpravu vzhledu zdarma! Vyzvedněte si je po přihlášení k portálu a kliknutím na tlačítko níže.

6 emblémů „Vlajka Francie“	6 nápisů „Ať žije Francie!“

Vpřed!