Po událostech 2. světové války bylo Německo téměř 40 let rozděleno na dvě části – západní a východní. V květnu 1989 ale Maďarsko odstranilo pohraniční zátarasy na hranici s Rakouskem a v železné oponě tak vytvořilo první trhlinu. Tato (nepříliš) pomyslná hranice oddělovala Evropu od zemí Varšavské smlouvy; tisíce východních Němců využily této příležitosti, opustily své domovy a uprchly na západ.
Po tomto masivním exodu inspirovaném revolucemi v sousedních zemích, například Polsku, začaly i ve východním Německu rychle sílit protesty občanů toužebně volajících po změně. V listopadu téhož roku se začal bortit a padat pravděpodobně největší symbol rozděleného Německa, Berlínská zeď.
Zdroj obrázku: Bundesarchiv, Bild 183-1990-1003-400 / Grimm, Peer / CC-BY-SA 3.0
Tyto události a neochvějné volání po svobodě vedly v březnu 1990 v Německé demokratické republice k prvním svobodným volbám. Budoucnost byla nyní v pohybu a vyjednávání mezi západním a východním Německem byla v příslibu sjednocení čím dál tím četnější. I přes složitost celé záležitosti bylo 3. října 1990 Německo oficiálně sjednoceno a tento den je od té doby německým státním svátkem.