(Úryvek z osobního deníku Ermelindy Jungové.)

„Kroť se,“ říkal mi často otec. „Sebeovládání je stylové. Sebeovládání padne slušné Jungfrau jako pěkné, decentní šaty."

Starý dobrý Papi. Maximilian Leonard von Krieger-Witthoffen. Baron zu Ledensburg. Moc dobře ví, že si vždy před těmi nejlepšími šaty — i neskromnými — vyberu raději zamaštěné overaly mechanika. I tak mě ale pořád vidí jako svoji malou holčičku. Jistě, někdy mě nazve svým divokým dítětem (asi když má na oku monokl, tuším). Ale no tak... divoká? Mám titul v oboru strojírenství! Jsem jen trochu temperamentní a bez zábran. Za to se omlouvat nehodlám.

Můj otec je vznešeného rodu — a se vznešenou duší. Jde o úžasného vědce, nepochopeného a podceňovaného génia. Jeho činy slouží k prohloubení znalostí lidstva. Ale přesto se ho ti křiváci z Aliance snaží dostat. Dovolí si zaútočit na jeho základnu a rozptylovat ho od důležité práce, marní jeho časem. Jsem si jistá, že to celé řídí ta zlomyslná ženská a její osobní vendeta proti mému otci. Jak že se to jmenuje... Evillanelle?

Nač se ovládat? Papi jim ukázal slitování hned několikrát. Oni jsou ale nepoučitelní. (A improvizovaně si postavit ty jejich nudné, praskavé, pásové hračky se nepočítá.) Jsou dokonce tak arogantní, že nás hodlají napadnout znovu a za nejhorší možný výsledek považují to, že je vyškolíme a ztrapníme.

Je na čase trochu změnit přístup. Přidat k urážce i pořádnou ránu. Sejmout tyhle chrtí škůdce ještě tvrději. A pokud některým z nich ublížím... považujte to za oběť ve jménu vědy. A pokud, nedej Bože, vědí o absenci mého otce a doufají ve vítězství proti jeho asistentce... pak je čeká spousta nepříjemných překvapení.

Papi je přílišný idealista. Ještě aby ne: Je to teoretik. Centrální mozek. Vymýšlí mocné a úžasné stroje. Já jsem jiná. Já jsem ty ruce, které ty mašiny postavily. Ruce mohou být starostlivé, ale také mohou udeřit. RÁDA se vrhám do akce. A umím udeřit mnohem tvrději, než můj otec.

Asi si myslí, že mě můžou tady, na mém domácím hřišti, zahnat do rohu. Vážně? Ha, jiskřivé ha. Až Chrti vtrhnou do mého osobního prostoru, pošlu jim do světa pár dárků. Několik tisíc by mělo stačit. Já jsem ta, která vytvořila a vyladila velkovýrobu tankových posluhovačů. Co určitě nečekají jsou masově vyráběné Waffenträgery.

Drahý deníčku, kdybys jen tak mohl myslet a mluvit... pravděpodobně bys křičel v hrůze (nebo úžasu?): „Oh, Ermelindo! Hodláš zažehnout pořádný chaos! Co tvůj otec řekne, až se vrátí ze svých dobrodružství a uvidí všechnu tu sladkou, rozkošnou, delikatesní destrukci, kterou jsi napáchala?“

No, deníčku, můžu být neporazitelná a extrémně inteligentní, ale pořád jsem Papihomalá holčička. A osamělé malé holčičky často skotačí kolem. Zkušenosti mi říkají, že mi tahle rošťárna projde...

Tak snadno, jako zašlápnutí brouka.