Obrnění zápasníci Sumo: Japonské těžké tanky

Na sklonku 30. let 20. století byl japonský vliv na dálném východě značný. Mezi faktory, které během této doby zajistily zemi úspěšnou expanzi, bylo dostatečné věnování pozornosti technologickým inovacím, zejména v oblasti armádní výzbroje. Japonci se samozřejmě zajímali také o obrněná vozidla.

Země začala importovat tanky a další obrněná vozidla v období kolem roku 1917 a za méně než 10 let měla vyvinout i svá vlastní. Vyvíjeny byly zejména střední a lehké tanky, schopné útočit na lehce pancéřované vojenské jednotky jako např. ostrovní opevnění, která postrádala těžkou výzbroj potřebnou k vypořádání se s obrněnými jednotkami.

Historie japonských obrněných vozidel má stále jednu neprobádanou kapitolu - těžké tanky. Informace o práci designérů na těchto vozidlech jsou limitovány a často si odporují, přesto vám o nich něco povědět můžeme.

Jednu věc lze říci s jistotou: japonští inženýři na těžkých tancích pracovali dlouho před druhou světovou válkou. Jejich první prototyp nesl označení Type 91 nebo 2591 a práce na tomto návrhu začala v roce 1930. Při tvorbě prvního těžkého tanku využívali inženýři zkušenosti, které získali z vytváření středního tanku Chi-I. Tomio Hara, svého času jeden z nejvýznamnějších japonských inženýrů vyvíjejících obrněná vozidla, byl jedním z členů pracujících na tomto projektu.

V předválečném období vytvořili japonští inženýři dva těžké tanky: Type 91 a Type 95. Žádný z nich nebyl sériově vyráběn, ani se neúčastnil žádných bojů.

Type 91 vážil pouze 18 tun, což z něj podle západoevropských a sovětských měřítek činilo střední tank. Za těžký tank byl považován pouze díky 70 mm dělu, kterým byl osazen. Type 91 byl ovlivněn britským stylem stavby tanků, preferujícím návrhy s více věžemi, což způsobilo, že měl tento tank věže celkem 3.

Vyroben byl pouze jediný prototyp. Přestože tank udělal dobrý dojem, nikdy nebyl poslán do sériové výroby, neboť armádní velitelé požadovali modernizaci.

Type 95, druhý a poslední předválečný těžký tank, byl zařazen do služby v japonské armádě v roce 1935. Při výrobě tohoto vozidla se designéři zaměřili na zvýšení palebné síly. Kromě 70 mm děla s nízkou úsťovou rychlostí, používaného proti obranným stavbám a jejich personálu, měl tento tank ještě 37 mm dělo schopné probít pancíř o síle až 30 mm ze vzdálenosti 300 metrů. Tato zbraň učinila z Type 95 tank potenciálně nebezpečný pro lehce pancéřovaná sovětská vozidla T-26 a BT-7, pokud by se někdy setkala.

Hmotnost tohoto vozidla se navýšila na 27 tun. Znovu platilo, že podle sovětských a západoevropských standardů se jednalo o střední tank, Japonci však smýšleli jinak. Toho času neměl Type 95, co se výzbroje a pancéřování týče, sobě rovného, takže dávalo smysl tank klasifikovat jako těžký. Názory znějící z armády však nebyly jednotné. Bojové charakteristiky Type 95 se líbily, zklamala však jeho nižší rychlost způsobená vyšší váhou. Nakonec bylo rozhodnuto vyrobit několik experimentálních sérií a zakázka byla zadána společnosti Osaka Army Arsenal. Kolik tanků bylo vyrobeno se přesně neví, mluví se však nejčastěji o deseti kusech. Podle všeho se Type 95 na japonském území využíval ve cvičných oddílech. Je také známo, že v roce 1938 bylo do Číny posláno několik těchto tanků, které byly použity v závěrečné části čínsko-japonské války.

Supertěžký duch

Jeden z pokusů o rekonstrukci vzhledu těžkého tanku O-I.

Jestliže by byl O-I zrealizován, jednalo by se o vrchol japonského tankového konstrukčního snažení. O tomto supertěžkém tanku je toho známo velice málo a poznatky si často odporují. Pouze tři věci jsou jisté:

Fakt #1: Práce na supertěžkém tanku začaly po porážce Japonska v bitvě u řeky Chalchyn roku 1939.

Fakt #2: Jméno O-I bylo vybráno japonskou armádou. Mitsubishi-Heavy Industries (MHI) vozidlo označovalo jako „Mi-To“, neboť bylo stvořeno v MHI Tokyo Machinery Division a protože byl vývoj přerušen válkou, O-I a Mi-To se často považují za dva projekty i když jde ve skutečnosti o jeden a ten samý.

Fakt #3: Všechny japonské supertěžké projekty byly vícevěžové. 

Vývoj O-I probíhal v naprostém utajení a jeho designování probíhalo v malé izolované místnosti uvnitř kasáren. Shigeo Otaka, jeden z inženýrů, který se vývoje účastnil, odhalil, že práce probíhaly zcela odděleně od zbytku továrny za dvojitými dveřmi, aby se minimalizoval risk, že někdo vejde dovnitř náhodou. Na vozidle pracovalo několik oddělení společnosti Mitsubishi, aniž by si byla vědoma co přesně navrhují, neboť každé oddělení pracovalo na jiné části tanku. Přístup ke všem oddělením měli pouze designéři a byla to právě jejich práce, dát celou skládanku správně dohromady.

Technických výzev k překonání se našlo vskutku hodně. Vozidlo bylo postupně vylepšováno. Jak projekt pokračoval, stávalo se vozidlo větším a těžším. V nejmenší variantě vážil O-I 100 tun, jeho finální forma pak vážila 150 tun.

Proč by Japonsko potřebovalo takové monstrum? Ještě v dobách, kdy Japonsku nehrozila invaze, byly tyto tanky navrhovány jako útočné. V roce 1944 však došlo k narušení japonského obranného perimetru tvořeného několika ostrovy v Pacifickém oceánu. V dubnu roku 1945 obsadily americké síly Iwo Jimu. Japonsku rychle docházelo, že invaze je nevyhnutelná a supertěžký tank změnil svůj účel na mobilní palebnou jednotku, zaměřenou na obranu pobřeží.

Jako hlavní výzbroj bylo v plánu použít 150 mm houfnici, ale v posledních fázích projektu se pracovalo s námořními děly ráže 100 - 150 mm. Tyto zbraně měly dostatečný dostřel i sílu, aby byly schopny udělit dostatečné poškození jak výsadkovým lodím, tak i těm, které výsadek podporovaly. Zároveň měl návrh dostatečně silné pancéřování, schopné odolat explozím a šrapnelům. Tyto  „mobilní bunkry“ by mohly být zničeny pouze přímým zásahem. S ohledem na to, o jak malý cíl se jednalo, toho lodě neměly příliš velkou šanci dosáhnout. 

Japonští inženýři však páce na na O-I zastavili ještě před koncem války. Korba již byla hotová, problémy se však objevily s pojezdovým ústrojím a vozidlo neprošlo zkušebními testy. Pro dokončené vozidlo by jistě bylo navrženo množství variant a vylepšení, ale další vývoj tohoto vozidla již zůstává tajemstvím.

Vyhlížejte tyto nové tanky již ve verzi 9.10!