Sto let tanků. Cromptonova a McAfeeho vozidla

V únoru 1915 pracovala skupina britských inženýrů a námořních důstojníků na vývoji experimentálního bojového vozidla, úžasné zbrani pro první světovou válku, a na půdě královské admirality dali dohromady Zemělodní komisi. Světlo světa spatřilo mnoho vynálezů - byly skvělé na papíře a zcela nereálné pro použití ve válce.

I přesto se našli vynálezci, jejichž projekt se zasekl na samé hraně úspěchu. Dobrými příklady jsou projekty zkušeného vynálezce, kolonela Rookes Cromptona a leteckého důstojníka námořních sil Roberta McAfeeho. Jejich vozidla skutečně připomínala tanky budoucnosti. Osud jejich vynálezů však byl bohužel smutný. Crompton prostě neměl štěstí, zato McAfeeho vozidlo se stalo předmětem skutečného skandálu.

20. března 1915 Crompton představil Zemělodní komisi vozidlo, které sdílelo své jméno s prvním tankem - Mark I. Šlo o 12 metrů dlouhý vagón s postranními odděleními pro transport pěchoty. Vozidlo mělo být řízeno Diplockovým řešením zvaným „pedrail“. Místo dvou pásů byl použit jeden pedrail. Crompton se rozhodl použít široký pedrail pás pod vozidlem. Zemělodní komise projekt schválila a vytvořeno mělo být 12 prototypů.

Poté si členové komise udělali malý výlet na frontovou linii ve Francii. Velení však „námořním“ hostům přístup na samotnou linii nepovolilo. Crompton však viděl dost, zejména terén několik mil od frontové linie a uvědomil si, že jeho vozidlo by přes něj nebylo schopné přejet.

Jako kouzelník, který předvádí kouzelnický trik s krabicí a pilou (známý také jako „přeříznutí ženy v půl“), přeříznul své vozidlo na dva kusy a spojil je kloubem - a varianta Mark II byla na světě. Crompton předpokládal, že „rozdvojené“ vozidlo bude překonávat krátery po granátech mnohem snáz. Nahradil rovněž Diplockův podvozek praktičtějšími pásy. Vše se zdálo připravené na výrobu modelu ze železa, ale situace se změnila.

Zemělodní komise vyžadovala nové změny. Místo transportního vozidla pro pěchotu měl Crompton vyvinout bojové vozidlo. A tak se zrodil Mark III, zajímavý především svou otočnou věží a kulomety vpředu. Vozidlo mělo prvky tanku. Vynálezce ukončil práce na třetím modelu 1. července 1915. Kloub mezi sekcemi však zůstal, což bylo zranitelné místo vozidla.

Dva měsíce později se Cromptonovi přihodila dvě neštěstí: jeho syn byl zraněn v boji a komise se rozhodla jeho projekt ukončit. Crompton se snažil uplatnit svůj vynález v jiných odvětvích, ale nesetkal se s úspěchem. Možná to byla škoda: Cromptonova inženýrská řešení byla zajímavá a kdo ví, co by vytvořil, pokud by měl více času.

Z dílny k soudu 

Zemělodní komise přetrpěla několik skandálů. Robert McAfee, důstojník námořních vzdušných sil, byl obětí jednoho takového skandálu. Měl v oblibě pásová vozidla a patřil k prvním, kteří přinesli komisi své projekty.

Následující schůzky však zmeškal. Nějakým způsobem však od velitele obrněné divize královských námořních vzdušných sil obdržel na svůj projekt 700 liber. V roce 1915 šlo o značnou sumu. McAfee chtěl finance využít k namontování pásů na pětitunový náklaďák společnosti Alldays. Důstojník sdílel svůj nápad s dalším vynálezcem, Murrayem Suetterem, který pomohl mladému nadšenci najít malou výrobní společnost Nesfield and Mackenzie. A tady všechno začalo.

McAfee se pustil do práce s nadšením, ale vedoucí společnosti Albert Nesfield ho neměl rád. Nesfield napsal vysokým důstojníkům požadavek o odstranění či výměně McAfeeho za někoho jiného. Mezitím Nesfield pracoval na svém vlastním vozidlo s dvěma sadami pásů. Přední sada se měla starat o ovládání vozidla.

Nesfield vytvořil několik miniatur a představil je Zemělodní komisi 1. července 1915. Rozzuřený McAfee vtrhl na zasedání a obvinil Nesfielda z krádeže jeho práce. Důležitý podnik za vojensko-technickým pokrokem se proměnil v kriminální případ plný žalob.

Bylo těžké určit, kdo měl pravdu. Nesfield se opravdu pokoušel patentovat svůj projekt bez McAfeeho vědomí, ten zas ovšem využil svého postavení a všechny materiály si ponechal. Soudě dle zachovaných dokumentů bylo mezi prototypy několik rozdílů. Například, McAfeeho vozidlo mělo ovládání v zadní části vozidla. Další rozdíl je ještě více důležitý: výrobci vozidla, které se stalo jablkem sporu byli první, kteří zamontovali pohonná kola dopředu, aby tak navýšili průchodnost vozidla terénem. Vozidlo McAfeeho a Nesfielda nebylo navrženo k namontování výzbroje; v plánu byly pouze otvory na malé střelné zbraně.

Toto vozidlo, více než jiné výtvory komise, připomínalo budoucí britská obrněná vozidla. Sečteno a podtrženo, i přes vzniklý konflikt, McAfee a Nesfield za šest týdnů pokročili více než ostatní inženýři. Za jiných podmínek by jim ředitelé komise pravděpodobně dovolili pokračovat, ale skandál vždy bude skandálem. Každý z oponentů obdržel za svou práci 500 liber a projekt byl ukončen.

V létě 1915 se konzervativní vojenské velení vyjádřilo k aktivitám Zemělodní komise značně skepticky. Například, velitel středozemních válečných sil, Ian Hamilton řekl: „Tato zákopová válka nepotřebuje mnoho technických znalostí. Nejdůležitější je dobrá morálka a plný žaludek.“ Tato slova dávala smysl: vynálezci nemohli najít správné řešení, zdálo se, že jen plýtvají čas a peníze.

Zatímco se Zemělodní komise snažila nepříznivou situaci zvrátit, na bojiště vyrazily obrněné automobily a na nějakou dobu se zdály být tím správným řešením. I tak ale zůstalo rozhodnutí beze změny - tanky nejsou potřeba.

Zdroje:

1. Fedoseev S. Tanks of World War I. M, 2012.
2. Fletcher D. The British tanks 1915-19. Ramsbury, 2001.
3. Glanfield J. The Devil’s Chariots. Osprey, 2013.
4. Pedersen B. A. What kept the Tank from Being the Decisive Weapon of World War One? Thesis for the degree of Master of Military Art and Science. Fort Leavenworth, Kansas, 2007.