Upozornění!
Položka novinek, kterou si prohlížíte, je ve starém formátu webové stránky. V některých verzích prohlížečů se mohou vyskytnout problémy s jejím zobrazením.

Zavřít

Dělo nabito, cíl zaměřen

„Dělo nabito, cíl zaměřen“ je povel k palbě, který jsem musel vydat snad tisíckrát v simulátoru a na střelnici s ostrou municí. Nyní byl ten příkaz skutečný a na skutečný cíl. Jednalo se o munici APFSDS – žádná cvičná nebo počítačem vytvořená – a cílem byl tank T62 nějakých 1 200 m přímo před námi. Výsledkem mělo být něco víc než jen simulovaná exploze na počítačové obrazovce nebo záblesk při zásahu opotřebovaného terče na střelnici a pochvala od instruktora.

 

 

Jak byl dán příkaz, otáčel jsem věží, abych střelci namířil dělo na nebo kolem cíle. Jakmile cíl určil, zahlásil „zaměřen“ a převzal střelbu. 

 

Nabíječ okamžitě ožil (cigaretu pořád v ústech) a po čele mu již tekl pot. Nabil střelu, potom váčkovou náplň a nakonec to napěchoval a uzavřel závěr. Poté zatáhl za palebnou pojistku nabíječe, vzal další střelu, ujistil se, že je bezpečnostní přepínač nastaven na ostrou palbu, a zařval „nabito“ – to vše během několika málo sekund.

 

„Drily“ nás učí, abychom na známý příkaz okamžitě zareagovali. Jakožto tankisté-kadeti jsme cvičili opravdu hodně – měsíce na simulátorech, měsíce tréninku pohybu vozidla, reakce na příkazy od BG HQ (velitelství bojové skupiny), čtení map, maskování a tak dále, a nakonec také jak bojovat proti tanku. Myslel si tehdy někdo z nás, že to někdy zažijeme doopravdy? Musím říct, že odpověď je nejspíš ne. Nicméně toho dne, v pouštním horku, to bylo najednou skutečné.

Nebyl čas přemýšlet, T62 už se natáčel na nás. Měl dobrou pozici a byl dobře zakopaný s ukrytou korbou. My jsme byli nechránění, zrovna jsme překračovali písčinu. Dal jsem povel řidiči  „otočit vlevo“, protože jsme potřebovali čelní pancíř směrem k nepříteli.

Hned po povelu k palbě jsem stiskl tlačítko na rádiu a odeslal následující hlášení: „Haló 0, tady je Whisky 10, kontakt, čekejte”.

 

Pomocí zaroseného episkopu jsem zjistil, že jednotky 11 a 12 se okamžitě vydaly vlevo a vpravo, aby se pokusily nepříteli vpadnout do boku. Bylo nepravděpodobné, že tu T62 byl sám, takže kde jsou ostatní?

Řidič měl skvělý výhled přímo dopředu a často byl prvním, kdo nalezl cíle. Tentokrát se ale musel soustředit na natočení vozidla pod úhel. Na tomto druhu písku se nemanévrovalo dobře. Byl příliš tvrdý na řídicí páky a bylo tu riziko, že zničíme pásy. To jsme právě v tuhle chvíli fakt nechtěli.

Střelec zahlásil „zaměřeno“. Určil cíl a už pracoval na srovnání zaměřovací značky (střed pozorovaného objektu). Tanky nejsou odstřelovači, jak si někteří myslí. Přesné? Ano, velmi, ale to musí správně fungovat systém řízení střelby. Navíc každá střela podléhá snosu, smyku a disperzi.

 

T62 už se na nás vrhal. Jak jsem koukal skrze primární mířidlo, zahlédl jsem záblesk u jeho hlavně a uvědomil si, že vystřelil. Sakra! (nebo tak nějak)

Střela dopadla asi 200 metrů vedle a rozprskla všude kolem písek. Možná to uspěchal, pořádně nezaměřil, nebo špatně odhadl vzdálenost, třeba mu nefungoval systém řízení střelby… Bylo to přeci jen staré vozidlo, ale hlavně... mě to nezajímalo.

„Palte!“ Střelec aktivoval laser, čímž zjistil vzdálenost. Během několika milisekund dělo spočítalo balistiku a nastavilo správný úhel (všiml jsem si, že vzdálenost činila 1 240 metrů). „Pálím!“ Stiskl spoušťové tlačítko a věž se naplnila pachem korditu. Potom bylo slyšet zvuk otevírajícího se uzávěru, do kterého již nabíječ vkládal další ránu. A samozřejmě přišel také záblesk u hlavně děla. Někteří si myslí, že rána z děla je obrovská. No, zvenku ano, ale uvnitř věže, když používáte helmy a náhlavní soupravy, tak to zas tak hrozné není.

Na straně cíle už je vidět známý obrázek střely, která zasáhla cíl (velký záblesk)... byla to dobrá trefa. „Cíl zasažen,“ řekl střelec. Dopad byl kolem prstence věže a ihned se objevil mrak kouře. Celá jejich věž se nakláněla na stranu a byla viditelně vyřazená.

„Nabito.“ Další střela byla nabitá a připravená.

„Nestřílet na cíl,“ zavelel jsem. Už nebylo třeba střílet další ránu, nepřítel byl neutralizován, to bylo nad slunce jasné. Nebylo třeba ho dodělávat, ani plýtvat municí.

 

„Haló 0, tady je Whisky 10. kontakt v čase 14:23 hodin, souřadnice 347854. Jeden T62 v zakopané pozici. Napaden a zničen. Přepínám.“

Posádka reagovala bezchybně. Jejich reakce byly rychlé a přesné, bez emocí, zdržování nebo chyb. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jak pravdivé! Ve věži bylo napjaté ticho a nikde kolem žádné známky dalších vozidel.

„Dá si někdo čaj?“ Poznamenal nabíječ a zapálil si cigaretu.

 

Toto je fiktivní příběh, který má demonstrovat proces typického povelu k palbě. Jakákoliv podobnost se skutečnými postavami, živými či mrtvými, nebo skutečnými událostmi je čistě náhodná.

 

Sledujte našeho The_Challenger na  .

Zavřít