Upozornění!
Položka novinek, kterou si prohlížíte, je ve starém formátu webové stránky. V některých verzích prohlížečů se mohou vyskytnout problémy s jejím zobrazením.

Zavřít

Tunelováním k vítězství!

Následující článek nám poslal David Lister (Listy). Tunelovací stroj Nellie patří k novinkám druhé světové války a je vskutku okouzlující.

 

V říjnu roku 1911 byl Winston Churchill jmenován do čela admirality a v únoru roku 1915 prosadil a vedl komisi admirality pro pozemní lodě. Ve snaze ukončit patovou situaci první světové války komise neustále přicházela s novými vynalézavými plány, inspirovanými například myšlenkou obrněných vozidel nebo povídkou anglického spisovatele Herberta George Wellse „The Land Ironclads“ (Obrněnci). Výsledkem byl nakonec samozřejmě tank.

Mezi nápady, kterými se Churchill v průběhu první světové války mohl pochlubit, patřil také stroj navržený k tunelování a vrtání pod neutrální půdou a určený k překvapení nepřítele. Jakkoli to zní podivně, v té době nebyla myšlenka boje pod zemí realitě zase tak moc vzdálena (a váže se k tomu docela zajímavý příběh, který doporučuji vyhledat a přečíst). Samotná myšlenka použití tunelování jako zbraně je stará tisíce let, ale obvykle nebyla použita v průběhu obléhání. Churchill nicméně na svém postu nezůstal dlouho a v květnu bylo jeho působení ukončeno.

V září roku 1939 byl Churchill jmenován do čela admirality znovu. Je potřeba vzít v potaz podmínky dané doby a tzv. předstíranou válku. Francouzi neměli politický žaludek na další boje po velkých ztrátách z první světové války. A tak si vybudovali Maginotovu linii. Němci se zakopali za Siegfriedovu linii, jejíž kvality Spojenci nadhodnocovali. Byly tedy postaveny dvě plně opevněné zdi s bojištěm uprostřed.

Podobně i Britové kopali zákopy s ostnatými dráty. V té době tak všechno nasvědčovalo tomu, že události z první světové války se budou opakovat. Útok na Siegfriedovu linii byl považován za nerealizovatelný především z obavy, že by počet obětí byl horší než v předchozí válce.

V té době se Winston Churchill vrátil ke své původní myšlence tunelovacího stroje k vytváření zákopů napříč neutrální půdou, které by pěchota mohla využít k ochraně před nepřátelskými střelami. Churchill tuto myšlenku řadil k ostatním možnostem útoku, kterých nebylo mnoho, a navíc byl už v pozici, že s tím mohl také něco reálně dělat.

V průběhu října roku 1939 Churchill zřídil komisi pro pozemní vybavení, řízenou J. H. Hopkinsem, zkušeným a uznávaným lodním konstruktérem. Komise překvapivě spadala pod ministerstvo zásobování a nikoliv admirality. Ze strachu z hrozících útoků Luftwaffe byla řada státních funkcionářů přesouvána mimo Londýn. Komise se proto usídlila v Grand hotelu Pump House ve městě Bath.

Churchill označoval svůj stroj pojmem „krtek“, zatímco komise jej nazývala méně familiárně: „Cultivator No6“ (Kypřič č. 6) nebo později „NLE tractor“ (Traktor NLE). Přezdívka „Nellie“ pochází právě z písmenné zkratky NLE. Jedna ze zúčastněných strojařských firem stroj nazývala „No-man’s Land Excavator“ (Rypadlo neutrální půdy). Všechny termíny však odkazovaly na stejné vozidlo. Původně bylo v plánu vyrobit dva typy. Jeden ke hloubení zákopů pro pěchotu, zatímco širší stroj by hloubil zákopy dostatečně široké pro tanky. První typ byl nazýván „Infantry“ (pěchotní) a druhý širší „Officer“ (důstojnický).

Samotný stroj byl osazen jedním námořním motorem Merlin o síle 1 000 koní, kdy 50 % výkonu bylo použito ke kopání a zbytek k pohybu. Brzy se však toto řešení ukázalo jako nepraktické, protože vojenské letectvo RAF spotřebovalo většinu vyrobených motorů Merlin pro stíhací letouny a navíc motor dokázal při nepřetržitém provozu produkovat maximálně výkon 800 koní. Bylo proto rozhodnuto použít namísto něj dva dieselové motory o výkonu 600 koní společnosti Paxman Engineering. Výhodou tohoto řešení byl vyšší výkon, zjednodušený design stroje Nellie a také lepší bezpečnost, jelikož jako palivo se používala nafta a nikoli benzín.

 

Stroj Nellie měřil 34,4 metrů a vážil 130 tun. Skládal se z přední části a trupu. Přední část obsahovala vybavení ke kopání a bylo možné ji nasměrovat nahoru nebo dolů podle toho, zda měla zůstat zakopána nebo se vrátit napovrch. Menší úpravy směru při tunelování byly možné otevřením hydraulických klapek nebo dveří na straně požadovaného směru. Fungovalo to podobně jako vzduchové brzdy a stroj tak bylo možné mírně stočit na jednu stranu.

K hloubení sloužil ohromný pluh v přední části, který narušil a přesunul vrchních 76 cm půdy a velký otáčející se hloubící válec, který odstranil spodních 76 cm. Vykopaná zemina byla přenášena dopravním pásem a ukládána podél stěn zákopu do výšky 1 metru.

Stroj byl lehce pancéřován, přestože většinu času zůstával v zákopu a nepředpokládalo se, že by se někdy účastnil bojů. V plánu bylo stroj Nellie nasadit v noci ke kopání napříč neutrální půdou pod krycí palbou dělostřelectva, přičemž po dosažení nepřátelských linií, by vojáci rychle obsadili německé pozice.

 Přední část stroje i trup bylo možné při přepravě oddělit. Ke zjednodušení přepravy bylo trup možné rozdělit ještě na další dvě části.

Na povrchu se dokázal stroj Nellie pohybovat rychlostí 4,8 km/h a při kopání 1 km/h. Za hodinu kopání byl stroj schopen přesunout na 8 000 tun půdy.

Vedle návrhu zmíněného výše existovaly dvě další alternativy. První měla otočnou přední kopací část, podobně jako moderní tunelovací stroje. Druhý návrh měl neuvěřitelně silný přední pancíř a hydraulické beranidlo, které by do země vepředu umisťovalo výbušné nálože. Po výbuchu měl stroj najet do kráteru a postup opakovat. Tento návrh prezentoval jeden strojní důstojník, který byl nezávislý na komisi NLE. Výhodou hydraulické konstrukce byla možnost umístění náloží pod německé bunkry a jejich následné zničení, ale byla o mnoho pomalejší než návrh NLE. Nakonec uspěl stroj Nellie.

Poté, co byla vybrána konstrukce, byl vypracován 1,3 m vysoký funkční model. Model byl zabalen do krabice a převezen do vlakové stanice města Bath. Cestou mnozí lidé klopili hlavy v domnění, že se jedná o rakev. K předváděcím účelům byl uměle vytvořen povrch z plastelíny a pilin představujících hlínu. Model fungoval nádherně a Churchilla uchvátil natolik, že se v jednu chvíli přihlížející domnívali, že mu samým záchvatem radosti upadne doutník. Další předváděcí akce se účastnil nejen Churchill, ale také ministerský předseda Neville Chamberlain, ministr financí a náčelník generálního štábu.

Model byl předveden také Francouzům, kteří projekt podporovali.

7. února roku 1940 bylo objednáno 200 pěchotních a 40 důstojnických strojů. Předpokládalo se, že v rámci plné výroby bude produkováno na 20 traktorů NLE týdně.

Němci si nicméně uvědomovali, že se něco chystá, když zaregistrovali zvýšené množství francouzských hlídek podél Siegfriedovy linie. Hlídky sbíraly vzorky půdy, aby odborníci mohli určit nejvhodnější místo k útoku.

Když Němci zaútočili na Francii, potřeba stroje byla ta tam. Churchill takřka okamžitě snížil financování komise NLE o 50 % a o pár dní později ještě více. Výroba nebyla překvapivě zrušena, pouze se snížila na 33 strojů. Churchill proklamoval, že uvolněné prostředky z tohoto projektu by měly být investovány do výroby tanků.

V květnu roku 1941 postavila společnost Ruton-Bucyrus z britského města Lincoln první stroj, který byl odeslán na zkoušku do parku Cumber Park v Nottinghamu. Testování probíhalo od června 1940 do ledna 1942.

Nakonec bylo zkompletováno 5 traktorů NLE. Na konci války byly 4 sešrotovány. Skoro dostavěny byly také čtyři důstojnické stroje, ale nakonec skončily v květnu roku 1943 také ve šrotu.

Posledním strojem Cultivator No6 byl pilotní model. Nellie, jak byl stroj označován v průběhu testování, byl sešrotován počátkem 50. let 20. století.

Zavřít