Upozornění!
Položka novinek, kterou si prohlížíte, je ve starém formátu webové stránky. V některých verzích prohlížečů se mohou vyskytnout problémy s jejím zobrazením.

Zavřít

Protitanková munice

AP, APCR, APCBC, PzGr39K, HEAT… s těmito termíny se v průběhu hry často setkáte. Přemýšleli jste ale někdy o tom, co všechny ty zkratky znamenají a na co odkazují?

Pokud jste to zatím neudělali, mohu jen doporučit, abyste se podívali na naše video, vysvětlující „Průraz pancíře“. 

Měli bychom zmínit, že toto téma je dost široké na to, aby se o něm dala napsat celá řada knih. Takže se pro účely tohoto článku zaměříme především na protitankové střely používané v období, kdy se odehrává naše hra. Nebudeme se zabývat balistikou a prachovými náplněmi, ale pokud vás toto téma zajímá, jen uvítáme, když se vyjádříte v komentářích pod článkem a v budoucnu mu budeme věnovat celý článek.

Nejdříve ale lekce z učebnice Školy polního dělostřelectva US Army a dalších zdrojů:

Protože tvrzená ocel by zničila vývrt zbraně, používal se pro vedení střely měkčí měděný nebo olověný pásek, zvaný vodicí obroučka. Pás o něco zvyšuje ráži střely a funguje i jako těsnění, zabraňující horkým plynům proniknout kolem střely. Navíc kontaktem s vývrtem zbraně dává střele rotaci, která střelu stabilizuje. Použitý ruský náboj122mm.

Na rotačním pásu jsou jasně viditelné stopy po vývrtu. (foto Nathan Flayer))

Výbušnina

Výbušnina je plynná nebo pevná látka, která, pokud je vystavena náhlému nárůstu tlaku a/nebo teploty, projde prudkou chemickou reakcí (rozkladem). To má za následek současnou emisi velkého množství světla, tepla a plynů. Rychlost rozkladné reakce určitého množství nebo sloupce výbušniny v kontrolovaných podmínkách (měřitelná ve stopách nebo metrech za sekundu) určuje, jestli je klasifikována jako vysoce výbušná nebo méně výbušná.

Rychlost 

Měří se v metrech za sekundu a vyjadřuje tempo rozkladu pevné látky. Rychlost rozkladné reakce dané látky je ovlivněna složkami látky, velikostí, rozměrem a tvarem látky (zrnko prachu) a komorou zbraně, pro které je dané zrno prachu navrženo. Pokud jde o méně výbušnou látku (například slož pro pohon střely), označuje se tempo rozkladu jako deflagrační rychlost. Pokud jde o vysoce výbušnou látku (například trhavé nálože), označuje se tempo rozkladu jako detonační rychlost.

Deflagrace

Proces, při kterém vnější vrstva látky shoří a přenese efekt hoření na vnitřní vrstvy látky se označuje jako deflagrace.

Detonace

Detonace je proces prudkého, hlučného rozkladu vysoce výbušné látky, jako například v explozivním projektilu.

Energie výbuchu

Energie výbuchu je schopnost výbušniny působit na okolní látky nebo je přemístit.

Brizance

Na rozdíl od energie výbuchu vyjadřuje brizance schopnost výbušniny zničit okolní látky.

Střela (projektil)

Střela je projektil s užitečnou zátěží, který, na rozdíl od kulky, nese výbušnou nebo jinou náplň. V moderním užití tohoto termínu se tak ale občas označují i velké pevné projektily, které by se ve skutečnosti měly označovat jako kulky (AP, APCR, APCNR, APDS, APFSDS a zastřelovací projektil). 

Kulka

Podobá se střele (viz výše), ale jde o čistě kinetický projektil, který neobsahuje náplň ani výbušninu. Pevná střela může obsahovat pyrotechnickou slož, pokud je použita stopovka.

 

HE – EXPLOZIVNÍ

Nejběžnějším typem munice je explozivní, obvykle označovaná jako HE. Má pevné ocelové pouzdro, výbušnou náplň a roznětku.

Po dopadu roznětka odpálí náplň výbušniny, která roztrhá pouzdro a vymrští do okolí žhavé, ostré části (fragmenty, střepiny), pohybující se vysokou rychlostí. Většina škod na cílích, jako je nechráněná živá síla, je způsobena střepinami a nikoliv samotným výbuchem.

 

Po zásazích zblízka pronikly střepiny z explozivních střel HE s nárazovými roznětkami PD pancířem tohoto obrněného vozidla, zničily jeho kritické součásti a zranily posádku. (zdroj: Field Artillery November-December 2002)


AP – PRŮBOJNÁ

Průbojná, neboli pevná střela je obvykle čistě kinetický projektil, který neobsahuje žádnou výbušnou náplň. Takové projektily, navržené pro průnik pancířem, byly vyrobeny z plného kovu.

Téměř ve všech případech měly speciálně tvrzenou tupou přední část, která pomáhá průraznosti. Následkem toho nebyl jejich tvar po balistické stránce zdaleka perfektní a přesnost byla horší než u lépe balisticky tvarovaných střel jako HE.

Tupý tvar střel AP byl navržen tak, aby přinesl rapidní zvýšení kontaktní plochy mezi projektilem a pancířem při dopadu střely. Kdyby byla střela AP aerodynamičtější, se štíhlejším profilem jako HE, při dopadu by se rychle roztříštila bez účinku na cíl.

Teoreticky by nejlepšího výkonu dosahovaly tuponosé střely, ale tento tvar by měl jiné nevýhody a je v praxi nepoužitelný.

Tento typ střel byl hlavní protitankovou municí britské armády a byl střídavě používán i mnoha jinými státy, s výjimkou Němců a Rusů, kteří používali pro střely ráže nad 20 mm, respektive 37 mm, projektily APHE.

 

APHE – PRŮBOJNĚ VÝBUŠNÁ 

Střely AP ráže nad 50 mm jsou často vybaveny i malou náloží výbušniny a roznětkou se zpožděným zápalem, což zvyšuje smrtící účinek, jakmile se střela přestane odrážet a ničit vnitřní zařízení. Výbušniny stačí jen malé množství, vzhledem k tomu, že k výbuchu dochází uvnitř tanku, tedy ve velmi stísněném prostoru. Výsledkem je mnoho dalších odrážejících se střepin, což často stačí k zabití posádky, zapálení palivových par nebo odpálení munice. 

1 – Střela 2 – Výbušná nálož 3 – Roznětka a stopovka 4 – Prachová nálož


Britská šestiliberní střela


 

V teorii to fungovalo velmi dobře, ale v praxi to mělo pár nedostatků. Za prvé, výbušná nálož mohla snížit hmotnost projektilu až o polovinu oproti konvenční munici AP. Lehčí projektily mají vyšší úsťovou rychlost, ale menší setrvačnost, se vzdáleností více ztrácejí rychlost a tedy mají s nárůstem vzdálenosti nižší přesnost a průbojnost.

Druhý problém byla roznětka samotná. Bylo technicky velmi náročné zajistit, aby explodovala ve správnou chvíli. V mnoha případech roznětka nevybuchla, nebo střelu odpálila příliš pozdě, až poté, co projektil APHE proletěl cílem.

Aby se tento problém vyrovnal, prováděly se pokusy s prodlouženou délkou hlavně a tvrzenými projektily, které zvyšovaly úsťovou rychlost. Fungovalo to, než přišla ke slovu fyzika a síla nárazu začala způsobovat, že se střela po dopadu roztříštila. Ve hře to lze pozorovat na VK 3601 (H) s 7,5cm kanónem KwK 41 L/58 Konisch. Běžné střely AP způsobují nižší poškození, zatímco APCR mají normální efekt. O tom ale budeme mluvit za chvíli.

Bylo tedy vyvinuto nové řešení – APC.

 

APC – PRŮBOJNÁ S PŘEDSTAVNOU KUKLOU

Aby bylo možné dosáhnout vyšší nárazové rychlosti bez roztříštění střely, montovaly se zpočátku na střely kukly z měkké oceli. Síla nárazu se tak přesměrovala od špičky projektilu a deformace kukly při nárazu pomohla zabránit odrazům od šikmého pancíře. Kukla ale zhoršovala balistické vlastnosti projektilu a snižovala sílu dopadu na pancíř.

 

´

 

(Střela British Royal Ordnance 9.2 palce)

 

APBC – PRŮBOJNÁ S BALISTICKOU KUKLOU

Dalším zlepšením oproti standardním střelám AP byla balistická kukla, navržená tak, aby zlepšila balistické vlastnosti střely AP tím, že jí dala aerodynamičtější tvar, podobný jako u střel HE, aniž by narušila její průraznost.

To zvyšovalo rychlost a přesnost střely.

 

 

 

APCBC – PRŮBOJNÁ S PŘEDSTAVNOU BALISTICKOU KULKOU 

Když už jsme mluvili o představné kukle a balistické kukle, je asi jasné, co bude následovat. Brzy byly navrženy střely, kombinující balistické vlastnosti aerodynamické střely, ochranu proti roztříštění při nárazech vysokou rychlostí a větší „přilnavost“ k nakloněnému pancíři.

 

(Kompletní střela z tanku Tiger I s balistickou kuklou, představnou kuklou, pouzdrem, výbušnou náloží, roznětkou, stopovkou a prachovou náloží)


15palcová střela BL Mark I (Britské námořní dělostřelectvo)


 

APCR & HVAP - PODKALIBERNÍ STŘELIVO

Zatím jsme mluvili o střelách s kuklou a s balistickou kuklou. První z nich měla chránit střelu před roztříštěním při dopadu a pomáhala zabraňovat odrazům. Druhá měla zlepšit balistické vlastnosti střely, zvýšit úsťovou rychlost a přesnost. To bylo účinné proti pancířům z uhličité oceli, dokud se neobjevily pancíře s homogenní tepelnou úpravou. Tehdy rychlosti dopadu stouply na novou úroveň, proti které měly i střely APCBC jen omezenou účinnost. Nepodařilo se najít žádné vhodné řešení a když rychlost dopadu začala stoupat nad 900m/s, začaly se tříštit i APCBC. Zvýšená míra použití tepelně upravené nízkoslitinové oceli znamenala konec konvenčních střel AP.

Nakonec se podařilo najít nové řešení v podobě nového materiálu s extrémní tvrdostí, zajišťující průraznost a dostatečnou odolností vůči nárazu, která zabraňovala roztříštění (což se dalo zlepšit použitím kukly) a velmi vysokou hmotností pro vyšší setrvačnost. Tímto materiálem byl karbid wolframu. Samozřejmě i ten měl své nevýhody – jeho extrémní tvrdost vyžadovala speciální výrobní postupy a vysoká hmotnost vylučovala možnost výroby pevných střel. Pevné střely z karbidu wolframu by dosahovaly jen 60 až 85 % úsťové rychlosti srovnatelné střely AP, což výrazně snižovalo rychlost, dostřel a přesnost. Kromě toho je karbid wolframu poměrně drahý.

Řešením byla střela s malým jádrem z karbidu wolframu uvnitř, které se uvolnilo po dopadu. Menší rozměry a hmotnost jádra při zachování stejných rozměrů střely a prachové nálože dovolily mnohem vyšší úsťovou rychlost a rychlost dopadu.

Britové to nazývali průbojnou střelou s tuhým obalem (APCR) na základě použitého materiálu, zatímco v USA se tato střela díky své vyšší rychlosti označovala jako vysokorychlostní průbojná (HVAP) . Němci jí označovali jako Hartkernmunition (munice s pevným jádrem).


Tato myšlenka vedla ke vzniku munice APDS (podkaliberní s oddělitelnými vodícími prvky), u které po výstřelu odpadne celá střela a dále letí jen rotací stabilizované jádro, míříc vysokou rychlostí k nešťastnému cíli.

 

 

Dalším zlepšením byly kanóny s hladkým vrtáním a střely se stabilizujícími křidélky APFSDS. Těmi se však už zabývat nebudeme, protfTŘÍože jdou za hranice hry World of Tanks.

 

 

HEAT – KUMULATIVNÍ PROTITANKOVÉ 

Kumulativní protitankové střely jsou nálože tvarované tak, aby byla jejich exploze směrována proti pancíři a vytvořila tak extrémně vysoký tlak, schopný prorazit bod dopadu.

Ilustrace vzniku odštěpků, když sférický hliníkový projektil narazí do hliníkového plátu při rychlosti zhruba 7 km/s. (NASA)

Oproti všeobecnému přesvědčení střely HEAT zřídka dosahují teplot nad 600 °C a nejsou schopny roztavit kalené oceli, které snadno odolají teplotě 1 400 °C. Pancíř je ve skutečnosti proražen samotnou silou výbuchu, díky které do tanku pronikne smršť měděných fragmentů z vložky, která drží nálož pohromadě.

Poprvé se začala používat pro granáty, protitankové střely PIAT a bazuky. Adaptovat ji pro tankové použití bylo náročnější, protože rotace nezbytná pro stabilizaci střely by rozptýlila explozi a snížila její účinek.

Němci používali rotující stabilizační stuhu na ložiscích, která umožňovala střelbu bez rotace ze stávajících tankových kanónů. Mnoho jiných zemí se omezilo na recyklaci zastaralých houfnic s nízkou úsťovou rychlostí, protože rychlost dopadu neměla vliv na efektivitu tohoto typu střely.

Autor obrázku Alexej fon Grozni

 

HESH – TŘÍŠTIVOTRHAVÁ S VÝTRŽNÝM ÚČINKEM 

Odštěpek je zlomek materiálu, obvykle vytvořený korozí, opotřebením nebo dopadem projektilu. Hádejte, co z toho nás zajímá nejvíce…

Tříštivo-trhavé střely s výtržným účinkem byly navrženy Brity, aby fungovaly jako hlavní střely HE pro útoky na betonová opevnění v průběhu Studené války.

Tenká kovová hlavice je naplněna plastickou trhavinou se zpožděnou roznětkou v základně střely. Roznětka odpálí plastickou trhavinu těsně po dopadu, když je trhavina přimáčknuta na pancíř, což způsobí masivní rázovou vlnu.

Tyto střely byly proti pancíři překvapivě účinné, odtrhávaly části v okolí bodu dopadu a vytvářely mnoho odštěpků odrážejících se uvnitř tanku a způsobujících smrtících poškození cíle, aniž by došlo k jeho proražení.

Od zrodu vrstvených kompozitních pancířů v sedmdesátých letech obliba střel HESH postupně klesala, vzhledem k tomu, že rázová vlna se nedokázala úspěšně šířit skrze více vrstev pancíře. Dodnes se ale používá proti opevněním, méně pancéřovaným vozidlům nebo pěchotě.

 

Zavřít