Upozornění!
Položka novinek, kterou si prohlížíte, je ve starém formátu webové stránky. V některých verzích prohlížečů se mohou vyskytnout problémy s jejím zobrazením.

Zavřít

Ať vše vzplane

 

Armáda Velké Británie a britského společenství využívala za druhé světové války plamenomety vůbec nejvíc a měla k dispozici celou řadu typů a nápadů. Ty nakonec vedly ke stroji Churchill Crocodile, jednomu z nejlegendárnějšími tankových plamenometů celé války. Dalším příznivcem byly americké Marine Corps, ale jejich síly byly v porovnání s Brity a Commonwealthem výrazně menší. Proto přinášíme příběh vývoje britského tankového plamenometu za druhé světové války a podíváme se na hrůzu nahánějící stroj Crocodile.

 

První jiskra

V meziválečném období a v prvním roce druhé světové války se britská armáda o plamenomety prakticky nezajímala. Jeho krátký dosah a obtíže při přenosu paliva mu na oblíbenosti nepřidaly. Všechno se však změnilo po Dunkerku v roce 1940. S hrozící invazí hledali Britové všechny způsoby obrany, které byly k dispozici. Ačkoli byla případná německá invaze jasně odsouzena k neúspěchu, její hrozba se brala vážně, což zahrnovalo otázku, co bude s palivovou rezervou Británie.

V roce 1939 čítaly britské zásoby asi 7 milionů tun. Pro lepší představu o tom, co toto množství znamená, uveďme, že v roce 1941, po dvou letech válečného konfliktu, stále asi 4,5 milionu zbývalo. Proto také nikdy neslyšíte o britském nedostatku paliva při bitvě o Atlantik. Pokud by byla německá invaze úspěšná, nebylo pochyb, co by se s těmito zásobami stalo – musely by být zničeny. Takže se logicky došlo k tomu, že pokud má být veškeré palivo zničeno, nejlepší by bylo jej zapálit a střílet jím na Němce.

Jih Anglie byl proto zaplaven palivem a nainstalována byla celá řada různých ohnivých pastí, fugasů či jiných vznětlivých zařízení. Abychom si o rozsahu těchto příprav udělali představu, od každého typu bylo instalováno kolem 50 000 kusů. Jejich využití bylo tak běžné, že silničáři v hrabství Kent stále ještě občas najdou rezavějící sud s benzínem a připevněnou výbušninou. Vrcholem pak byla hrozivá ohnivá hradba vybudovaná na částech pobřeží. Jednalo se o sérii rozstřikovačů, které by na pláži vytvořili ohnivou přehradu.

 

 

Tehdy se také objevila myšlenka plamenometů. První dva stroje byly vlastně nákladní vozy s cisternou, vlastním plamenometem a trochou pancéřování. Při ukázkách jedno z nich omylem zapálilo zahrady hradu města Leeds. První vyráběný stroj se jmenoval Cockatrice. Jednalo se o vůz Bedford nebo AEC 6x6 s plamenometem v malé věži. Síly Royal Naval Air Service si jich objednaly 60 kusů na ochranu svých letišť. Dalších 6 si objednala RAF.

 

 

Další stroj se nazýval Basilisk. Šlo o obrněný vůz AEC MKI s malou věží, kulometem a plamenometem. Jeho vývoj se však nikdy nedostal dál, než k výrobě prototypu.

Zhruba ve stejnou dobu jeden důstojník a jeden civilista vynalezli zařízení, které se namontovalo na obrněnný transportér Universal Carrier a mohlo jako dočasnou překážku na krátkou vzdálenost šlehat plameny. Říkalo se tomu Adey-Martin Drainpipe. Jeden z konstruktérů prvních plamenometných vozidel však pracoval na dalším návrhu, ze kterého vznikl stroj nazvaný Ronson Carrier.

 

 

Nedlouho poté se dále vyvinul do stroje Hornet Flamethrower, který se při jednom z prvních testů v roce 1942 vznítil. Návrh byl proto upraven a stal se z něj stroj WASP Universal Carrier. Pěchota dostala sadu dílů a instalace mohla proběhnout přímo v poli. To vedlo k zajímavým variantám, kdy byly sady Wasp namontovány na Jeep nebo na M29 Weasel. Ke konci války byly dvě sady Wasp nainstalovány na stroj LVT-4, čímž vzniklo vozidlo Sea Serpent, které dostalo číslo FV502. Existovaly také plány na plamenometné verze tanků z řady Centurion a A45/FV200. K ničemu ale nevedly a zájem o plamenomety tak říkajíc „vyhořel“.

 

Opravdu žhavá otázka

Jak to ale bylo s plamenometným tankem? Ministerstvo války o takový tank požádalo v roce 1938. Původně se uvažovalo o stroji A12 Matilda Senior vybaveném plamenometem a přívěsem, ale nakonec z toho nic nebylo.

Britská vláda znovu projevila zájem až v roce 1942. Tehdy začal vývoj, který vedl ke stroji Churchill Crocodile. Prvním plamenometných tankem byl Churchill MKII s dvěma plamenomety Ronson vepředu na korbě. Využití však bylo dost těžkopádné, a počet plamenometů se proto snížil na jeden. Finální verze byla pojmenována Churchill Oke. Do bojů zasáhly tyto stroje jen jednou při vylodění u přístavu Dieppe, kde operovala jedna jejich jednotka. Bylo to poprvé, co se plamenometné tanky Commonwealthu dostaly přímo do akce, ale plamenomety nijak nevyužily. Jeden přišel o pás, druhý se utopil při vypuštění a poslední po přistání přišel o plamenomet.

 

 

Po celý rok 1942 však v Británii pokračoval vývoj. Bylo postaveno několik testovacích vozidel, skoro všechny na tancích Valentine, a většina z nich za sebou táhla přívěs. 23. června se britská vláda rozhodla, že veškerý další vývoj plamenometných strojů bude založen na ¨podvozku tanků Churchill.

 

 

V prosinci 1942 byla pak postaven prototyp stroje Churchill Crocodile (Krokodýl). Jednalo se o MKII Churchill se zbraní 2Pdr. Tak za sebou táhl 6,5tunový přívěs s 18 hektolitry paliva. Tento prototyp měl namontován plamenomet i kulomet. Původní plán byl přemontovat stroje MKIV Churchill na stroje Crocodile, ale design byl ještě vylepšen a základním tankem byl nakonec MKVII. Zároveň došlo k odstranění kulometu a záměně plamenometu na stejný model, jaký využívali stroje Wasp.

Výroba byla omezena vlivem nedostatku koreb MKVII. První jednotka strojů Crocodile byla vytvořena teprve 10 týdnů před vyloděním v Normandii, což mělo být také jejich první zapojení do bojů. V den D se na pláži Gold vylodili tři tanky Crocodile, ale zvláštní shodou náhod jeden přišel o pás, druhý se utopil a poslední uvázl v kráteru. I přesto však tyto stroje brzy ukázaly svou sílu.

 

Dokonalý lovec

13. června byla elitní německá tanková divize Panzer Lehr (vybavená Panthery) zakopána na linii od Tilly Sur Suelles do La Senaudiere. Po celé délce fronty zde probíhaly tvrdé boje, včetně střetu u Lingerves. U La Senaudiere měl Hampshire Regiment zaútočit za podpory jednotky strojů Crocodile. Byl vybrán stroj 15 z 141 Royal Armoured Corps. Stroje 15 a 16 se v Normandii rozhodně nenudily. V den D spadl radista stroje 15 přes palubu, ale zázračně ho zachránilo námořnictvo. Stroj 16 byl právě vozidlem, které uvázlo na pláži Gold. Od té doby sdílely stroje Crocodile dvě čety.

 

 

Z neznámých důvodů se ale stroje Crocodiles nezastavily na domluveném místě. Vojáci hampshireského regimentu je pak sledovali, jak se řítí k městu a zanechávají za sebou vrstvu kouře. Poté již projely kolem domu, kde jen těsně minuly německý Panzer III. Dva Krokodýli a Panzer III vypálily najednou. Panzer minul a střely Krokodýlů se odrazily, protože vzhledem k rychlosti a vzdálenosti nemohly pořádně zamířit. Panzer III se ale zásahů lekl a ustoupil.

Za rohem dalšího domu se ukrýval mnohem silnější protivník, tank Panther. Všechny tři stroje Crocodile se dostaly do vesnice, ale nepřátelský Panther šťastnou náhodou viděl jen přívěs jednoho z nich. Rychle do něj dvakrát vystřelil z bezprostřední vzdálenosti. Navzdory všeobecnému přesvědčení a představivosti Holywoodu však plamenometné zásobníky při zásahu neexplodují.

Německý Panther stál náhle tváří v tvář dalším dvěma Krokodýlům, které se vynořily z kouře. Jeden z nich vypálil ze svého 75mm děla a jeho střela se odrazila. Druhý Krokodýl byl však úspěšnější. Vypálil ze svého plamenometu, který dokázal střílet 18 litrů paliva za vteřinu, a Panther pohltily plameny. Prakticky okamžitě se nemohl hýbat.

 

 

Náhle však další salva zničila pásy jednoho z Krokodýlů. Panzer III se vrátil. Podruhé už ale nevystřelil, protože byl rychle zničen. Jak Krokodýli postupovali vpřed, objevil se další Panther a jeden z nich zničil. Většina vesnice byla zničena a plně funkční byl již jen jeden stroj Crocodile, takže se jednotka stáhla. Za několik hodin obsadil zničenou vesnici hampshirský regiment.

 

Léčivý plamen

Stroje Crocodile se používaly po celé Evropě, dokonce podporovaly i americké jednotky. Nejpůsobivější bylo patrně jejich využití při překračování řeky Senio v Itálii. Do operace se zapojilo 28 Krokodýlů a 127 strojů WASP. Jeden plamenometný stroj každých 65 metrů. Na začátku vylodění vypálily všechny najednou a výsledek byl ohromující. Na celých 8 kilometrech fronty neztratila útočící novozélandská divize jediného vojáka.

Když se blížil konec války, Krokodýli měly pro své plamenomety ještě jeden cíl, patrně ten nejcennější. Byly totiž využity při vypálení koncentračního tábora Bergen-Belsen.

 

 

Poslední boj přišel pro Krokodýly ve chvíli, kdy jedna jednotka byla odeslána do Koreje. nikdy se však nenaskytla příležitost využít plamenomety a nakonec byly krokodýlí sady odmontovány a nahrazeny kulomety. Jednotka C Squadron, 7 RTR, bojovala přes rok v náročném terénu a podmínkách a prakticky bez náhradních dílů. Po bitvě na řece Imjin byly vyřazeny ze služby.

Tečkou za příběhem strojů Crocodile je poměrně zvláštní případ v Austrálii. V roce 1944 dostali Australané na testování několik tanků Churchill. Do konce války pak dostali 51 těchto strojů v modelech MKVII i MKVIII. Také získali značný počet sad Crocodile. Jedna z nich byla namontována na stroj Churchill MKVIII a tento tank dnes stojí v muzeu RAAC ve městě Puckapunyal.


The_Challenger  nás vzal na prohlídku už několika podob tanků Churchill, včetně typu Crocodile:

 

Napsal David Lister aka Listy.


Použité zdroje:
  •  Churchill Crocodile Flamethrower-New Vanguard
  • Andrew Wilson's Flamethrower
  • Rozhovory: David John Warren-OC C Coy 1st Royal Hampshire Regiment 1944
Zavřít